21. Klasická antická fil., Helénismus

- snaha sloučit židovskou víru a etiku s řeckou filozofií

- Mojžíš = největší prorok a filozof, Bible je zjevení Boha a nejvyšší autorita života

Stoicismus

- filozofie = jednota fyziky, logiky a etiky, nejdůležitější helénistická škola

- důležitá je etika – filozofii vnímají jako návod k blaženému životu, mravné je žít v souladu s přírodou

- poznání = pouze smysly, soulad s přírodou

- vše je předem dáno, vše do všeho zapadá.

- podpora rovnosti všech lidí.

• Zenon z Kitia – zakladatel stoicismu, Kypr (asi 3. stol. př.n.l.), O obci – utopie, kde neexistují peníze, chrámy a soudy, lidé se řídí rozumem a přemýšlejí racionálně (inspirace v novověku), štěstí spočívá v žití v souladu s přírodou a rozumem

• Seneca - „Chtějícího osud vede, nechtějícího vleče.” – lidská blaženost spočívá ve ctnosti (nikoli ve slasti jako u Epi.)

• Marcus Aurelius – římský císař, dílo Hovory k sobě, jednání musí být v souladu s rozumem a ctností

Skepticismus

- způsob myšlení a zároveň filozofická škola, navazuje na Sofisty

- najít pravdu je nemožné, kritické posuzování všech skutečností

- hl. otázky: Jaké věci jsou? Jaký mám postoj k těmto věcem? Co tím získám?

• Pyrrhon z Élidy – zakladatel skepticismu, poznání je nejisté, moudrý člověk se zdrží úsudku

Novoplatonismus

- celoživotní snahou je vzestup do nebe a stav blaženosti

- poznávat nelze ani smysly ani rozumem

• Plotínos – navazuje na Platóna, přidává myšlenky skepticismu, křesťan