3. Antická filosofie a myšlení

• Neučili poznat pravdu, ale dostat pravdu = přesvědčit posluchače, že právě jejich pravda je nejlepší

• Etický relativismus = hodnotové systémy (i náboženské) jsou historicky a společensky podmíněné

Protagoras

• Hlavní představitel

• Člověk je mírou všech věcí – hlavní doměnka

• Protože každý člověk jinak myslí, je tolik pravd, kolik je lidí

• Každou věc je možné vykládat dvěma navzájem protikladnými způsoby

Sokrates (469-399 př. n. l.)

• Pocházel z Athén, vyučený sochař

• Účastnil se politického života, vystupoval s odvážnými kritickými proslovy

• 339 př. n. l. odsouzen k smrti za bezbožnost a kazení mládeže

• Nic nenapsal – jeho myšlenky se zachovaly díky Platónovi

• Soustředil se na mravní jednání a jeho principy => marvní pojmy

• Považoval je za objektivní, platné všude a pro všechny

• Filosofoval v dialogu

• Destruktivní část dialogu – kladl svému protějšku otázky, dokud nepoznal své nevědění

• Konstruktivní část dialogu – pomocí otázek pomáhal protějšku uvědomit si správnou definici morálního pojmu

Platon (427-347 př. n. l.)

• Aristokrat, potomek mudrce, vlastním jménem Aristokles

• K filosofii ho přivedl Sokrates

• Založil Akrademii (387 př. n. l.) – nejvýznamější filosofická škola

• Navazuje na Sokrata a Pythagora

• Podobenství o jeskyni – existence světa idejí a světa smyslového

• Svět idejí – pravá jsoucna poznatelná pouze racionálně, jimž dává bytí idea dobra

• Svět smyslový – závislý na světě idejí a na hmotě, ideje jsou vzorem smyslových věcí, věci jsou nedokonalou nápodobou ideje

- žijeme v něm svůj každodenní život prostřednictvím smyslů, považujeme ho za pravé bytí

• Proces poznání pravdy = racionální proces rozpomínání se na svět idejí, v jehož blízkosti žila naše duše před svým prvním vtělením

• Duše – nesmrtelná

• Po smrti je posuzováno, zda ještě musí zůstat ve světě smyslů nebo se může vrátit do říše blaženosti

• Dvojspřeží s vozatajem – vozataj = rozum, bílý kůň = city a vůle, černý kůň = vášně a pudy

• Každá duše má všechny tři prvky, ale v jiném poměru

• Vládci – duše, kde převládá rozum, mohou poznat ideje rozpomínáním se

• Strážci – duše, kde převládají city a vůle, chce poznat ideje, ale nedaří se jí to

• Výrobci – duše, kde převládá vášeň a pudy, ideje poznat nechce

• Platonský trojúhelník

• Dílo – 25 dialogů (Politeia – Ústava, Protagoras, Symposion, Faidon…)

• Obrana Sokratova – spis, ne dialog!

Aristoteles (384-322 př. n. l.)

• Platonův žák, ale zároveň jeho kritik – kriticky na něj navazuje

• Syn bohatého lékaře makedon. krále, působil jako vychovatel Alexandra Makedonského

• Zakladatel etiky a formální logiky

• Peripatetikové – jeho pokračovatelé, škola, kterou založil

• Hylémorfismus = jednota látky (možnost něčím být) a formy (princip, který v látce uskutečňuje možnost něčím být)