3) Dialektika

3. DIALEKTIKA

FILOSOFIE

• pojem dialektika v současné filosofii nabyl tolika významů, že jej nelze obecně charakterizovat

• pochází z řeckého dialektiké techné – rozmlouvat

• dva základní významy:

1. původně umění rozhovoru či diskuze – vyvracení nesprávných neobhajitelných mínění v souladu s pravidly logiky

2. označuje boj protikladů – proměnlivost světa

Herakleitos z Efesu

- zakladatel dialektiky

- za pralátku považoval oheň

- oheň je pro něj ztotožňován s logem (ve významu rozum nebo řád)

- základním principem vzniku všeho je oheň

- náš svět se zrodil v ohni a v ohni zase zahyne, pak se objeví další a další

- představa cyklického pojetí času (my jsme zvyklí na lineární pojetí času)

- říká, že svět jakoby neskončí, nemá ani konec ani začátek

- podle něj jsou principem světa protiklady, které se vzájemně potřebují

• protiklad dobra a zla – nepoznali bychom dobro bez zla, vzájemně se přitahují a odpuzují

- „Dvakrát nevstoupíš do téže řeky“ → skutečnost, kterou vnímáme pomocí smyslů, podléhá změnám

- ovlivnil Fichteho a Hegela (jejich teze, antiteze, syntéza)

Elejská škola = Eleaté

- Xenofanés, Parmenidés, Zenón

- byli proti Hérakleitovi – odmítali pohyb a změnu, prosazovali neměnnost bytí

- důraz na rozum

Xenofanés

- básník, pěvec, zakladatel eleatské školy

- kritika řeckého náboženství bohové mají lidské vlastnosti

- kritizoval i Homéra (skandál)

- navážel se i do lidské společnosti a jejich způsobu života

- byl idealista, odmítal peníze

- naznačil myšlenku vývoje (Trilobité, fosílie)

- podle něj je Bůh jen jeden, je věčný, nepoznatelný

- Bůh nemá s lidmi nic společného

Parmenidés

- otec racionalismu

- řekl, že JSOUCNO je a NEJSOUCNO není

- jsoucno je jakési JEDNO (existující, podstata celého světa, jakýsi božský princip)

• věčné

• je neproměnlivé, stálé

• je bez pohybu

- NEJSOUCNO jsme my

• my jsme neexistující

• vše, co vidíme, slyšíme, všechny smysly jsou nejsoucí, protože podléháme změnám

• nejsme věční, v průběhu života se proměňujeme i svět kolem nás

• jsme v neustálém pohybu

• narodili jsme se a zemřeme

- za podstatu celého světa považuje právě to JEDNO

- JEDNO nevnímáme pomocí smyslů, takže nějak nevypadá, je to rozumová spekulace

- jsoucno je poznatelné rozumem a nejsoucno je vnímatelné smysly

- smysly nám nedávají pravdivé poznání (např. rovná hůl ve vodě zlomená ale přitom rovná)

- náhoda je vyloučena => determinismus (vše je určeno, řád světa je neměnný)

- nehledá arché, podstatou světa je bytí

Zenón

- Parmenidův žák

- zjistil, že Parmedinovi nikdo nerozumí

- jsou sním spojeny aporie (= rozpor smyslů a rozumu)

- snažil se jimi dokázat, že Parmenides má pravdu

- aporiemi chtěl dokázat, že skutečně neexistuje v JEDNU pohyb (že je tam jen klid)

- říká nám, že pravda je jen to, co zjistíme na základě rozumu, a ne to co zjistíme pomocí smyslů