8.Základy teorie práva. Dějiny práva. Ústava a zákony ČR.

1918–1920 – Československo – PROZATIMNÍ ÚSTAVA

Ústavy SSSR spíše formální charakter – umožňovaly obcházení lidských práv

1993 – ÚSTAVA ČESKÉ REPUBLIKY

DRUHY:

• PSANÁ – ve většině států, speciální uzákonění

• NEPSANÁ – zvyková (VB)

• RIGIDNÍ (TUHÁ) – musí být schvalována ústavní většinou (u nás 3/5 všech poslanců)

• FLEXIBILNÍ (PRUŽNÁ) – lze ji změnit stejně jako obyčejný zákon

Podstatou každé ústavy by měl být:

• Princip rozdělení moci (zákonodárná, výkonná, soudní)

• Princip brzd a rovnovah (moci se vzájemně musí vyvažovat, aby ani jedna neměla navrch)

DNEŠNÍ ÚSTAVA ČR

• Účinnost od 1. ledna 1993

• Preambule + 8 hlav

• Obsahuje Základní listinu práv a svobod
  

• Preambule – vyjadřuje hodnoty a tradice, ke kterým se český stát hlásí

• Hlava I. – Základní ustanovení – podstata a zásady českého demokratického státu a politického systému, státní moc, lidská práva, hranice, hlavní město, symboly

• Hlava II. – Moc zákonodárná – parlament

• Hlava III. – Moc výkonná – prezident

• Hlava IV. – Moc soudní – ústavní soud + soustava

• Hlava V. – Nejvyšší kontrolní úřad (kontroluje hospodaření ve státním majetku a plnění státního rozpočtu, předsedu NKÚ jmenuje prezident)

• Hlava VI. – Česká národní banka (hlavní banka státu, stará se o stabilitu české měny – stabilitu ovlivňuje pomocí úvěrové politiky (snižuje/zvyšuje úvěr), v čele je guvernér – jmenován prezidentem)

• Hlava VII. – Územní samospráva (obce, 14 krajů, zastupitelstva úřadů)

• Hlava VIII. – Přechodná a závěrečná ustanovení (kdo kdy schválil Ústavu, které doplňky byly do Ústavy dodány)