Duchovní život Východu - Indie a Čína

FILOZOFIE STARÉ INDIE

• pocházejí odsud nejstarší nám známá svědectví o filozofování lidského ducha

• 1960 př. l. započal Indii od severu postupně dobývat národ Árjové (árja – vznešený, urozený, ti, kteří přísluší k věrným, rolník) → filozofie staré Indie – jediné myšlení Indoárijců

I. OBDOBÍ VÉDSKÉ 1500-500 př. n. l.

• řád nemají filozofické systémy, ani dějiny, u většiny děl ustupují autoři za svá díla

• název od spisů označovaných jako védy – celá literatura véd – náboženské vědění (soubor všeho vědění – hymny, výroky, formule)

• při obětních obřadech byla nutná účast čtyř kněžích → 4 druhy véd (4 kněží: vyvolávač, zpěvák, obětník, vrchní kněz), každá véda má čtyři oddíly:

• mantry – hymny, modlitební formule

• bráhmany – návody na správné používání těchto formulí

• áranjaky – „lesní texty“, poustevníkům žijícím v lese

• upanišady – „tajné nauky“ (pro nás nejzajímavější)

1. období starovédské (doba hymnů) 1500-1000 př. n. l.

• hymny Rgvédu – jedna z nejstarších literárních památek vůbec

• zárodky filozofického myšlení – zda se za mnohostí bohů neskrývá jediný poslední základ světa (myšlenka jednoty)

„Tehdy nebylo nebytí a rovněž nebylo bytí, nebyl tu vzduch a nebe nad ním. Kdo střežil svět a kdo jej objímal? Kde byla propast a kde oceán? Tehdy nebyla smrt a rovněž nebyla nesmrtelnost, nebyla noc a zářivý den.

A celý svět byl ukryt tmou, oceán bez jasu vhroužený v noc, když Jedno mocí žhoucího varu vzešla láska. Mudrci, kteří zkoumali hnutí srdce, shledali kořeny bytí v nebytí. Ale jakmile počali měřit: co bylo nahoře a co bylo dole? Zárodky, množící se síly, sebeklad dole a puzení nahoře. Leč komu se toto vše podaří zbádat, kdo ví, jaký je počátek tvorů? Kdo stvořil vše a z nejvyššího jasu nebes shlíží na tvorstvo, kdo je učinil anebo neučinil, jen ten to může vědět - anebo ani ten neví nic?“

(Hymny Rgvédu)

- Je něco, co stvořilo tento svět? Nebo vznikl sám? Kdo řídí tento svět?

2. období obětní mystiky 1000-750 př. n. l.

• zformovaly se společenské instituce → kastovní systém (varny)

3. období upanišad 750-500 př. n. l.

• základním motivem indického myšlení tohoto období je pochopení života jako strasti

a) 2 základní myšlenky:

• Bráhma – „modlitba“, „zaklínání“, „posvátné vědění“ → univerzální pojem, obecně tvůrčí princip, velká duše světa, která spočívá v sobě samé, z níž vše vyšlo a v níž vše spočívá

„Vpravdě byl tento svět na počátku brahma. Bráhma stvořil bohy. Jakmile stvořil bohy, dal jim vládnout nad světy…“

(Jádžňavalkja)

• Átman – dech, dýchání, později podstata, „vlastní já“, nejvnitřnější jádro našeho vlastního já

• bráhma i átman jsou jedno – ve světě existuje jediná pravá jsoucnost, jež se v pohledu na svět jako celek nazývá bráhma a poznaná v jednotlivé bytosti átman

• je-li přístup k podstatě světa hluboko v našem vlastním nitru a lze-li je otevřít pouze pohroužením do nitra → poznání zevní reality nemá pro mudrce žádnou cenu (mámení).

• je nutno znát átman, neboť v něm poznáváme celé veškerenstvo