Duchovní život Východu - Indie a Čína

• nauka o středu – zlatá střední cesta

„Vznešený vznáší požadavky na sebe sama, nízký vznáší požadavky na druhé. Vznešený se pohybuje tak, aby jeho vystupování mohlo být vždy obecným příkladem; chová se tak, aby jeho chování mohlo být obecným zákonem; a mluví tak, aby jeho slovo mohlo být vždy obecnou normou.“

(Konfuciův vnuk)

- vznešený (= moudrý) člověk se má chovat tak, aby jeho chování a to, co říká, mohlo být obecnou normou, vzorem pro všechny

3. Lao-c‘, taoismus

• narozen kolem roku 600 př. l.

• tao – základní pojem filozofie Lao-c‘, nejvyšší duchovní princip

• „cesta“ (zákon nebes)

• „rozum“

→ neuchopitelný prazáklad světa („absolutno“) – neklade důraz na vědění

„Vědět, že nic nevím, to je nade vše.“

„Člověk se spravuje mírou země, země mírou nebes, nebesa mírou tao, tao mírou sebe sama.“

(Lao-c´)

• cesta k uvědomění si taa: Lao-c´ nehlásá ani odvrat od světa, ani askezi, usiluje o pravý střed; člověk má žít a působit na světě avšak tak, aby zároveň „nebyl z tohoto světa“ → člověk by se měl chovat zlatou střední cestou

„Nikdy se s nikým nesváří, a proto se nikdo nemůže svářet s ním. Oplácej zlobu ctností, ... . A dobrým činí dobro a nedobrým též činí dobro - neboť takové je dobro síly! A k upřímným je upřímný a k neupřímným též upřímný - neboť taková upřímnost síly.“ – neukazování emocí (toho, co chci), umí nastavit druhou tvář – neudeří zpět ani neuhne

(Lao-c´)

• prostý život nedbá o zisk, chytrost, obratnost, egoismus a smělá přání ⇒ klíč k etice

• skutky v souladu s tao → splývá s tao

„Ten, kdo zná danost, přijímá, a kdo přijímá, je všeobecný, a všeobecný je královský a královské je nebeské, a co je nebeské, je tao - je věčné. To pak ani smrt nemůže ohrozit!“

(Lao-c´) – pokud člověk žije, jako by nežil, stane se součástí taa, klíčem je prostota

„Kdo druhé přemáhá, je silný, kdo sebe přemůže, je mocný.“

(Lao-c´) – klade nároky na to, aby „byl člověk tak, aby nebyl“

• Laův pohled na stát a společnost:

• vládce má panovat bez přemíry slov, příkazů, zákazů a rozkazů, vyzařováním svého vlastního bytí – bez rozkazů, ale lidé ho přesto poslouchají díky síle jeho osobnosti

• nikoli mnohoučenost, ale prostota a jednoduchost jsou tím, co dává člověku štěstí – žít prostě, nic nechtít od života ani od sebe

• ideální je stav společnosti žijící pod vládou tao

„Je malý stát a málo lidu v něm. Ať neužívá nástrojů a zbraní, jež třeba má. Jeho lid pak nepotáhne dál od domova, kdyby měl dvakrát zemřít. A bude mít třebas i lodě a vozy, ale nikdo na ně nenasedne. A bude mít třebas i zbraně, ale nikdo se jich nechopí. A lidé se zas budou vracet k vázání uzlů a pokrmy jim budou chutnat lahodně, obyčejný život je bude těšit.“