Jak Začít?

Máš v počítači zápisky z přednášek
nebo jiné materiály ze školy?

Nahraj je na studentino.cz a získej
4 Kč za každý materiál
a 50 Kč za registraci!




ZSV - 25. Sociální psychologie

DOCX
Stáhnout kompletní materiál zdarma (25,54 kB)

Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.

Kateřina Horynová a Kristýna Stárková, A4B SOCIÁLNÍ PSYCHOLOGIE Sociální psychologie se řadí mezi základní psychologické disciplíny. Pokouší se za pomoci vědeckých metod porozumět a zároveň vysvětlit, jak je myšlení, cítění a chování jedinců ovlivňováno skutečnou, představovanou či předpokládanou přítomností druhých. Je to věda o chování, prožívání a zkušenostech jednotlivce ve společnosti. Zabývá se zejména změnami obsahu i formy duševního života člověka pod vlivem sociálních podnětů. Předmětem je tedy konkrétní osoba, žijící v konkrétních společenských podmínkách. Émile Durkheim a jeho slavný žák jsou pokládáni za jedny ze zakladatelů oboru sociální psychologie. Jejich přínosem je pojmenování jevů jako "primát sociálních faktů", "kolektivní reprezentace", "omezení a pravidla". Sociální psychologie spoléhá na výzkumné metody, zejména na experiment. Sociální psychologie při vysvětlování lidského chování spojuje dva obory: sociologii a psychologii. V rámci disciplíny je možno rozlišit přístupy, které mají blíže k psychologii (psychologická sociální psychologie) a přístupy, které spoléhají spíše na sociologii (sociologická sociální psychologie). Témata sociální psychologie: Sociální vnímaní: Sebe-vnímáníSociální Já a sociální identitaVnímání ostatníchVnímání skupinKognitivní disonanceTeorie sociálního srovnáníZkreslení sloužící soběŽárlivostSebe-naplňující se proroctvíSleeper effectEfekt experimentátoraZměna postojeSociální percepceTeorie nálepkováníSociální učení Sociální vlivy: AgresivitaAltruismusPřitažlivost a láskaKonformita a poslušnost vůči autoritěDisfuze odpovědnostiEfekt příhlížejícíhoNásilí v médiíchKonformitaPoslušnostSkupinová polarizace Sociální jednaní: Skupinové procesySkupinové chováníPostojeMezilidské vztahyPlurallitní ignoraceInvestiční model vztahůAsertivitaFáze vývoje skupinyKolektivní chováníSkupinové roleSociální lenivostTeorie sociální směnyPsychologie davu Vývoj sociální psychologie: Za první sociálně-psychologický výzkum je označována studieNormana Tripletta z roku 1898 zabývající se jevem sociální facilitace. První vlna zájmu o sociální psychologii přišla ve 30. letech, kdy se tomuto oboru věnovalo mnoho psychologů uprchnuvších do Spojených států z nacistického Německa. Nejvýznamnější postavou byl mezi nimiKurt Lewin. Středem pozornosti byly předevšímpostoje a chování v malých skupinách. V 60. Letech se objevila sociální psychologie množství témat, například poslušnost vůči autoritě, kognitivní disonance nebo intervence přihlížejících. Moderní badatelé se zajímají mimo jiné o sociální vnímání, atribucia sebe-pojetí. Sociální percepce: Je to, jak vnímáme ostatní osoby. Podléhá určitým zákonitostem. Máme tendenci uvažovat o ostatních v určitých kategoriích, stereotypech a schématecha velkou roli zde hrají různé efekty vnímání, jako např. efekt prvního dojmu. Tyto „mentální zkratky,“ nebo také heuristiky slouží jako „ekonomická opatření“, která nám umožňují udělat si o někom obrázek bez dlouhých úvah a přispívají ke snadnější orientaci v sociálním prostředí. Efekt prvního dojmu – dovolíme, aby první dojem ovlivnil další poznávání určitého člověka Haló efekt –nejčastější chyba při posuzování lidí. Znamená to, že se necháme unést jediným nápadným rysem, ať už příznivým či nepříznivým. A tento rys pak odpoutává pozornost od dalších charakteristik člověka. Snížit haló efekt můžeme posuzováním jednoho rysu u všech hodnocených osob a poté pak dalších rysů. Předsudek –jsou ovlivněny podvědomými tendencemi utvořenými z dříve vytvořených předpojatostí (proti národnosti, pohlaví, konkrétnímu člověku, rase,…). Jsou to nezdůvodněné, ale poměrně pevné postoje. Kauzální atribuce -sklon k často odlišnému připisování příčin a podmínek vlastního chování a prožívání a stejného chování a prožívání jiných lidí, tendence k rozdílnému připisování příčin a podmínek vlastního či cizího úspěchu a neúspěchu (např. vlastní neúspěch se vysvětluje nepříznivými vnějšími příčinami a podmínkami, kdežto neúspěch cizích lidí se vysvětluje jako zapříčiněný a podmíněný jejich osobními nedostatky a chybami). Sociální komunikace rozumíme jí sdělování a přijímání informací v sociálním styku pomocí nějakého znakového systému za přítomnosti sdělovací intence. Komunikace vnitřně souvisí se sociální interakcí. Komunikace je vzájemná výměna názorů mezi lidmi, která se děje především prostřednictvím jazyka a možná tehdy, pokud mají lidé společné potřeby, poznatky a postoje. Komunikace je symbolickým výrazem interakce a slouží ke třem účelům:naznačovat fakta, vyjadřovat stav mluvčího a měnit stav posluchače. Základním znakem sociální komunikace je její zprostředkovanost. Interpersonální komunikace je zprostředkována ve třech rovinách: znakově vyjadřovací, v rovině sociálně strukturní (vztahy působící uvnitř komunikace) a cílově instrumentální (vztahy mezi cíly a prostředky komunikace). Typy komunikace: Destruktivní - rozložit východiska toho druhého Autoritářská - jeden chce vnucovat své názory tomu druhému Disjunktivní - zdánlivá komunikace Rezistentní - odmítání partnera (nedůvěra) Pseudokomunikace - výtahová komunikace Verbální a neverbální komunikace - základem soc. komunikace je znak, mající smysl a význam. Z hlediska původu znaků rozeznáváme znaky verbální a neverbální. K verbální komunikaci patří tzv. lingvistické prostředky (jazykové). K prostředkům neverbální komunikace patří gestikulace (vlajková abeceda, mimika, výtvarné umění, hudba …) Agrese je v psychologicko-sociologickém pojetí chování, které vědomě a se záměrem ubližuje, násilně omezuje svobodu a poškozuje jiné osoby nebo věci. Agrese, ať již fyzická či verbální, může vzniknout v afektu nebo se může jednat o agresi instrumentální (úmyslný faul při sportu). Sklon k útočnému jednání, které se transformuje do různých podob, se nazývá agresivita. Existuje několik druhů agrese jako například: myšlenková, fyzická, verbální, zaměřená proti lidem nebo věcem, přesunutá atd. Existují tři teorie vysvětlující původ agrese: Teorie vrozené agrese: Psychoana

Témata, do kterých materiál patří