Duchovní život Východu - Indie a Čína

(Lao-c´) – člověk nevyužívá výdobytky techniky

• čisté učení Lao-c´ téměř nemělo pokračovatele

→ spíše sektářská záležitost

4. Mohismus – Muo Ti (Mo-c‘) 500-396 př.n.l.

• napomáhat obecnému blahu a bojovat proti zlu → cesta praktické filozofie a prospěšnosti (bohatství země, přibývání obyvatel). – panovník musí vládnout tak, aby země byla bohatá a měla spoustu obyvatel

• základem jeho filozofie je reálná lidská zkušenost, učení dáme do zákonů a uvidíme, zda pomohou všeobecnému blahu

• princip všeobecné lásky k lidem

„Aby každý zacházel s cizími zeměmi jako se svou vlastní, s cizími rodinami jako se svou a s druhými jako sám se sebou.“ – když se chovám ke své rodině hezky, budu se tak chovat i k ostatním rodinám

(Mo-c´)

II. FILOZOFIE ČÍNSKÉHO STŘEDOVĚKU 200 př. l. – 1000 n. l.

• „temný věk čínské filozofie“ – nikdo nepřišel s ničím novým, vychází se ze starých směrů → konfucianismus základem pro stát

konfucianismus – státní kult

taoismus – alchymie, pověra

Nauka o jinu a jangu

- vznik v taoismu

- feng shui – spojení slov vítr a voda → předvídání budoucnosti, kladení protikladů (sever a jih)

• ve všem působí dva protikladné principy:

• princip mužský – aktivní (jang)

YIANG: světlo, duch, nebesa, den, léto, jih

• princip ženský – pasivní (jin)

YIN: tma, hmota, zem, noc, zima, sever

Tato myšlenka se stává ústřední filozofickou ideou.

- v jinu je kousek jangu a naopak → potřebují se

- jang vznešenější, ale přesto jin potřebuje

→ v momentě, kdy neznáte tmu, neuvědomujete si cenu světla → potřebujete tmu

• buddhismus – vyhýbá se radikálním a extrémním postojům, tzv. zenový buddhismus – lidé spolu mlčí (meditují, rozjímají, přemýšlí)

III. CHARAKTER A VÝZNAM ČÍNSKÉ FILOZOFIE

• základním motivem čínské filozofie „zlatý střed“, „míra a střed“ → myšlenka souladu člověka s veškerenstvem

• odpor Číňanů ke všem jednostrannostem a extrémům

• vzájemné působení dvou principů

• čínské myšlení má světský charakter

• v centru veškerého snažení stojí člověk

• pro lidské štěstí je nepostradatelná střídmost, uměřenost, vnitřní vyrovnanost, duševní klid

• konečný cíl je návod k správnému chování a jednání (etika – morálka)