Duchovní život Východu - Indie a Čína

8. Pohroužení a vytržení

IV. HODNOCENÍ INDICKÉ FILOZOFIE

• chce být návodem ke správnému životu a spasení

• čistě rozumové poznání má pouze podřízený význam (pravda je za „hranicemi rozumu“)

• stále se opakuje myšlenka o stěhování duší

• velkorysá tolerance jednotlivých náboženských směrů

• podceňování pozemských věcí

FILOZOFIE STARÉ ČÍNY

I. KONFUCIANISMUS, TAOISMUS, MOHISMUS 6. století př. l. – 2. století př. l.

1. Konfucianismus

Konfucius, Kchung-fu-c´ (Mistr z rodu Kchung)

• pravděpodobně nejvlivnější ze všech filozofů, ministr spravedlnosti, učitel

• 551 př. l. – 479/8 př. l.

„Netrapme se tím, že nemáme žádný úřad, nýbrž starejme se, abychom byli schopni jej zastávat. Netrapme se tím, že nejsme slavní, nýbrž snažme se, abychom byli hodni slávy.“

(Konfucius)

• vypracoval vlastní filozofii:

• Jaro a podzim – kronika rodného státu

• Zápisy o ritech – předpisy etiky, mravů a zvyků

• shromáždil nejstarší podání čínské kultury

• Kniha proměn

• Kniha písní

• Kniha listin

• knihy jeho žáků o něm a jeho nauce: Rozpravy, Veliké učení, Nauka o středu, Menciova kniha → „Devět klasických knih“ – základ pro konfuciánské tradice

Konfuciova filozofie

• příklon k člověku a praktickému životu (nehledali pralátku, pouze správné myšlení a chování → životní styl)

• snažil se svoje žáky neustálým ovlivňováním přivést k samostatnému a správnému myšlení

• k tradovanému čínskému náboženství s uctíváním Nebes (neosobně myšlená moc – neteistické) a duchů zemřelých se stavěl kladně

• na prvním místě stojí blaho lidu → jeho nauka je sbírkou zásad chování a mravních příkazů (důležitý dobrý stát a spokojení lidé) →

• Konfuciův ideál člověka: není to asketický světec, ale zralý, svět a člověka znající mudrc (uměřený, přísný, vážný, vážený, uctivý k sobě i jiným, vzorné chování), dobro oplácí dobrem, špatnosti čelí spravedlností → dokáže říct pravdu do očí, nenastavuje druhou tvář

- zkušený, laskavý a příjemný člověk, světaznalý mudrc → REN

• Konfuciovo pojetí dokonalé ctnosti: „Co sám nechceš, nečiň jiným.“ → JI

REN – souhrn všech ctností člověka (vytrvalý, vnitřně silný, prostý, neusiluje o velké materiální statky, zdrženlivý)

JI – podle Konfucia Spravedlnost – 5 vztahů spravedlnosti: suverén (vládce) a poddaný, starší a mladší bratr, přítel a přítel, otec a syn, manžel a manželka

• tyto zásady se vztahují na jednotlivce, ale i na společnost (poctivost, vážnost, příkladné chování vládců)

• Konfuciovy názory reagují na tehdejší dobu (sofistiku) – nesnášel sofisty

„Řeka se rozlila z břehů a v ní se utopil jistý bohatec. Jeho mrtvolu našel rybář. Rodina ji chtěla vykoupit, ale rybář požadoval příliš mnoho peněz. Proto se obrátili na Teng šia. Ten řekl: „Můžete být klidní, nikdo jiný od něj mrtvolu nekoupí.“ I rybář se začal strachovat a i on se obrátil na Teng šia. Teng mu řekl: „Buď klidný, jinde kupovat nemohou.“