Filozofie období baroka - Spinoza

„Definice 5. Modem rozumím stavy substance, neboli to, co je v něčem jiném a je z toho jiného také chápáno.“

• modus je všechno to, co není skrze samo sebe, je to vše, co je podmíněno něčím jiným (je to svět konečných jevů) = stvořená příroda (příroda vůbec, pro nás příroda) – utvořená Bohem i člověkem

• Jakou? Takovou, která je stejně jako ona konečná. → žádná konečná příčina nemá jako svou nejbližší příčinu bezprostředně Boha → musí existovat mezičlen, tím je nekonečně velká veškerost (absolutní suma všech modů) = nekonečná modifikace ⇒ 3 stupně pojmové řady:

• nekonečná substance (bůh)

• absolutní suma všech modů (všechno)

• jednotlivé mody

„Definice 6. Bohem rozumím absolutně nekonečné jsoucno, tj. substanci sestávající z nekonečného počtu atributů, z nichž každý vyjadřuje věčnou a nekonečnou esenci.“ – zásah matematiky

• myšlení a rozlehlost (duch a tělo), protože všechno je v Bohu, lze každou bytost pozorovat z těchto dvou hledisek:

• myšlení = idea

• rozlehlost = těleso

• neexistují dvě odlišné substance, ale jen jedna, kterou lze zkoumat z uvedených dvou aspektů

→ HODINY: nejsou dvoje hodiny, ale jen jedny – tělo a duch jsou celek, na který lze pohlížet jednou z pozice ducha a jednou z pozice těla → člověk je souhrn tělesného a duševního (rozumového)

• je-li pud sebezáchovy uspokojen → radost (když se mi něco daří, když se mi něco povede), je-li pud sebezáchovy omezován → smutek

⇒ všechny vášně, které člověka vážou k tělesům v okolí, se dějí podle přírodní nutnosti a s neomylnou důsledností → snaha analyzovat lidské pudy a vášně s chladnou matematickou věcností (Spinoza porovnává lidskou svobodnou vůli s kamenem vrženým do vzduchu)

- dbá na rozum, nechce do lidského jednání dávat emoce, dívá se na to z matematického pohledu

- lidská svobodná vůle je kámen hozený do vzduchu → nemáme na výběr, jednáme podle daného plánu

• pro svobodu vůle a rozhodování není ve Spinozově systému místo (ovšem z toho neplyne, že člověk neodpovídá za své jednání) – člověk musí vzít osud do svých rukou, ale nemůže se z toho vymanit

„Definice 7. Říkáme, že nějaká věc je svobodná, jestliže existuje pouze z nutnosti své přirozenosti a je pouze sama sebou determinována k svému jednání. Říkáme, že nějaká věc je nutná nebo spíše nucená, jestliže je k určitému způsobu existence a působení determinována něčím jiným.“ – svoboda = jestliže je věc determinována ve svém jednání pouze sebou (děláme, co chceme pouze ze sebe samotných, neděláme to pro druhé) x nutnost (nesvoboda) – činnosti determinované někým jiným