Filozofie období baroka - Spinoza

„Definice 1. Zde tedy rozumím názvem žádost libovolné lidské snahy, úsilí, pudy a chtění, které bývají podle různého uzpůsobení téhož člověka různé a často si odporují tak, že člověk je tažen na různé strany a neví, kam se obrátí. – když se necháme řídit rozumem, je to správné x když se necháme řídit city, pudy atd., bude nás to „tahat na různé strany“ – emoce s námi cloumají, nevíme, co je správné

Definice 2. Radost je přechod člověka od menší dokonalosti k větší. – radost: něco se mi podaří a nějakým způsobem se posunu dál → mám radost, protože všechna práce, co jsem pro to vynaložil, stála za to

Definice 3. Smutek je přechod člověka od větší dokonalosti k menší. – smutek: dostávám se na nižší úroveň

Vysvětlení Říkám "přechod", protože radost sama o sobě není dokonalostí. Kdyby se totiž člověk narodil s dokonalostí, k níž přichází, vlastnil by ji bez jakéhokoli afektu radosti. Nikdo nemůže popřít, že smutek spočívá v přechodu od větší dokonalosti k menší, a nikoliv v samotné menší dokonalosti, protože člověk se nemůže rmoutit, pokud je účasten alespoň nějaké dokonalosti. – důležité není to, že jsme se dostali na další úroveň, důležitější než stav je proces, jakým se k němu dostáváme

O lidské nesvobodě neboli o síle afektů

Přídavek

Kapitola 3. Naše konání, tj. ony žádosti, které vymezujeme lidskou mocí neboli rozumem, jsou vždy dobré, ostatní mohou být jak dobré, tak zlé. – používám rozum a rozhoduju se vždy jím → je to správné x pokud se nechám ovlivnit pudy, může to být také dobré, ale není jisté, že bude

Kapitola 4. Pro život je tedy užitečné především zdokonalovat pokud možno intelekt neboli rozum. Štěstí tedy není nic jiného než spokojenost ducha, která vzniká z intuitivního poznání Boha. Ale zdokonalování intelektu není nic jiného než poznávat Boha, jeho atributy a jeho konání, které plyne nutně z jeho přirozenosti. Proto je konečným cílem člověka vedeného rozumem, tj. jeho nejvyšší touhou, jíž se snaží mírnit všechny ostatní, ona touha, která ho vede k tomu, aby adekvátně poznával sebe i všechny věci, jež se mohou stát předmětem jeho chápání. – hlavní úkol člověka je zdokonalovat rozum (Aristoteles)

Zdokonalujeme rozum → najdeme podstatu světa → blíže k Bohu

Kapitola 5. Není tedy rozumového života bez poznávání a věci jsou dobré jen potud, pokud člověku pomáhají, aby užíval života mysli, který je definován rozumovým chápáním. Zlými nazýváme pouze ty věci, které naopak člověku brání, aby zdokonaloval svůj rozum a mohl žít rozumovým životem.“ – chci žít rozumový život → musím na to jít přes učení x pokud na to budu chtít jít přes emoce, nebude to správné

• ve vášni se člověk oddává okamžiku bez ohledu na to, co se může stát, teprve rozum poukazuje ke vzdáleným budoucím následkům současného jednání (rozum = hnací síla), sám rozum se může stát vášní (člověk by neměl podléhat vášním, poté nemůže racionálně uvažovat; uznává vášeň jen v momentě, kdy horujeme rozumu)

• člověk dospívá ke stále větší svobodě tím, že poznává; všechno, co pochopil jako nutné, nahlédne a tím také schválí (čím více člověk poznává, čím je vzdělanější, tím má větší nadhled a je méně manipulovatelný = tím je svobodnější)