Francouzské osvícenství

Rousseau měl dvojí postoj ke kultuře – vznik kultury je nezbytný pro rozvoj lidských schopností, na druhou stranu v kultuře se zrodily všechny chyby dnešní společnosti. Pokrok vědy a techniky, kultury a civilizace nemůže vynahradit pravé hodnoty lidského srdce. Civilizace vede k napětím, v ní vznikají rozdíly mezi chudými a bohatými, boj o moc.

Výrok zpět k přírodě (zpět na stromy, jak tvrdí Voltaire) se u něj nikde nevyskytuje, ani nevystihuje jeho úmysl – nepožaduje návrat k přirozenému stavu, kdy byl člověk divochem a lezl po stromech, ale návrat k přirozené rovnosti všech lidí a nepokřivené morálce.

Je zastáncem společenské smlouvy, která byla nezbytná při vzniku státu – lidé se odcizili sobě ve prospěch společnosti a nalezli se ve společnosti jako součást celku.

V zákonodárství se má prosazovat přímá demokracie – při prosazování zákonů ale nesmějí převažovat sobecké zájmy jednotlivců a jejich jednotlivé vůle, převahu musí mít společný, všemi přijímaný zájem vyjádřený obecnou vůlí – toho se dosahuje hlasováním, ve kterém se prosadí obecné blaho a ve státě zavládne svoboda.

Názory na výchovu – mravnost člověka není závislá na jeho vědění či inteligenci, člověk je od přirozenosti dobrý a výchovou je nutné u malého dítěte rozvíjet tuto přirozenost (dítě má tedy k poznání toho, co je dobré blíže než dospělý, není totiž ještě ovlivněno civilizací). Od přirozenosti jsme morálně dobří – poznáme, co je dobro a konáme ho.

Byl deista (Přijímá Boha jen jako stvořitele). Náboženství je nepodstatné, protože pro morálku nemá žádný význam.