Friedrich Nietzsche a jeho filozofie

- Bůh je mrtev – žádný Bůh ani říše idejí není, nic není mimo tento svět, vše jsou to pouhé klamné iluze, vymysleli to lidé, kteří byli nemocní, hloupí a na pokraji svých sil, a tak si vymysleli tyto nebeské věci, aby je posílily, poskytly jim nějakou víru

• jestliže podle Schopenhauera člověk vůli podléhá, podle Nietzscheho je to vůle, která musí ovládat žádosti člověka – je dobře, že nás ovládá vůle, protože když máme nějakou vůli, vede nás k tomu, abychom žili

• skutečná vůle je výrazem snahy udržet se (bez vůle je člověk a svět ničím)

• život usiluje o „maximální pocit moci“ → nemá proto smysl volit cestu „pokání a sebebičování“ pro neustálé umrtvování vůle, vůli je naopak třeba „potvrdit“ jako vůli k životu – žádná askeze, vůli musíme naopak potvrdit jako vůli k životu → člověk by dělal chybu, kdyby si život neužil, protože není nebe, nic lepšího nepřijde

• Podstata kultury

• v antické kultuře vidí všeobecně platný estetický vzor (je obecný ideál krásna)

• za vznik a rozvoj kultury vděčíme lidské potřebě vyrovnat se s tragikou reálného světa (lidé tvoří, když mají silné emoce)

• kultura je výsadou civilizované společnosti (vrchol je antika), protože necivilizovaná společnost toho není schopná (elitářský charakter velké kultury je pro něj normální)

• Nietzsche rozlišuje dva druhy umění: apolinské a dionýzské

„Apolinské umění - vzniká reflexí vnější podoby skutečnosti, zobrazuje tuto skutečnost v jejích jevových jednotlivostech. Sochařství, malířství, architektura skýtají člověku působivé iluze, pomáhají mu přenést se přes temné propasti bytí. Tvoří krásu, ale klamou, přinášejí člověku zapomnění.

- to nižší, jen napodobuje to, co vidí, není tvůrčí duch a fantazie, pouze věrné zobrazení skutečnosti

Dionýzské umění - vychází ze samé podstaty jsoucna, nemá nic společného s jeho iluzorním překrýváním, ale naopak otevírá cestu všem vnitřním silám, které mu vládnou. Člověk, jenž se ocitá v jeho vlivu, pociťuje slast z toho, že hluboce prožívá prazáklad veškerého bytí a splývá s ním v jedno. Toto umění považuji za hlubší než apolinské, protože je skutečnější a pravdivější.“

- vyšší umění, chce po nás, abychom o díle přemýšleli a byli jeho spolutvůrci

• preference umění ve vztahu k vědě je zde zcela evidentní (nic o vědě, jen o umění)

• Nietzschův vztah k metafyzice

• podle něj celé dějiny metafyziky Platónem počínaje dokládají pouze rozklad filozofie, její mravní úpadek

• Nietzsche sám se jako k jedinému hlásí k Herakleitovi (boj protikladů)

• u obou je svět pojat jako nekonečný proces vznikání a zanikání, tvoření a ničení…

• Kritika křesťanství

• hlásá radikální negaci náboženství – Bůh je iluze, kterou si člověk vytvořil a která se stala oporou slabých (je to přelud, lidé si Boha vymysleli, aby jim pomohl ve slabých chvílích)

• náboženství (a křesťanství zejména – bylo v té době dominující náboženství Evropy) zničilo člověka tím, že ho připoutalo k něčemu vymyšlenému, vtáhlo ho do bahna – v tomto smyslu je barbarské, neřecké