Lidská práva

VI. Charta 77

• její prohlášení zveřejněno 6. ledna 1977 na stránkách francouzského deníku Le Monde

• kritika „politické a státní moci“ za nedodržování lidských a občanských práv

• vyzvali zde představitele domácího režimu k nápravě a zahájení konstruktivního dialogu o tomto tématu

• měla podle představ autorů textu v budoucnosti především „upozorňovat na různé konkrétní případy porušování lidských a občanských práv, připravovat jejich dokumentaci, navrhovat řešení, předkládat různé obecnější návrhy směřující k prohlubování těchto práv a jejich záruk, působit jako prostředník v případných konfliktních situacích, které mohou bezpráví vyvolat, apod“

• autory, organizátory a mezi prvními signatáři byli Jan Patočka, Jiří Němec, Václav Benda, Václav Havel, Ladislav Hejdánek, Zdeněk Mlynář, Pavel Kohout, Petr Uhl, Ludvík Vaculík a Jiří Hájek

• mluvčí Charty 77: Jan Patočka, Václav Havel, Jiří Hájek

VII. Úmluva o právech dítěte

• přijata Valným shromážděním OSN dne 20. listopadu 1989, kdy ji ratifikovalo 193 států (ne USA a Somálsko)

• dítětem se rozumí každá lidská bytost mladší 18 let, pokud nedosáhlo zletilosti dříve

• obsahuje 54 článků, které jsou rozděleny do 4 kategorií:

  • hlavní zásady – zabývají se odstraněním diskriminace, právem na život, přežití a rozvoj, právo na zapojení se do společnosti

  • právo na přežití a rozvoj – vše, co je potřeba, aby se dítě mohlo správně vyvíjet (voda, jídlo, domov, odpočinek,…)

  • právo na ochranu – právo na ochranu a bezpečí, pomoc při zneužívání, na ochranu před násilím či využíváním dětí k prostituci

  • právo na zapojení se do společnosti – právo na naslouchání ve věcech, které se dítěte týkají, jeho názor by měl být brán s vážností, právo být vyslyšen a být zapojen do společnosti

• práva dítěte: právo na život, právo na jméno, právo poznat své rodiče a být jimi vychován, právo na vzdělání, právo na odpočinek a volný čas, právo na životní úroveň potřebnou pro jeho rozvoj,…

VIII. Listina základních práv a svobod

• ucelený ústavní dokument, součást ústavního pořádku

• není ústavním zákonem, ale má stejnou právní sílu jako ústavní zákony

• schválena 16. 12. 1992, platnost 28. 12. 1992

• vycházela hlavně z Všeobecné deklarace lidských práv, Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, také z československé ústavy (1920) nebo rakouské ústavní úpravy (1867), aj.

• základní práva a svobody upravují vztah mezi státem a občanem, většinu práv a svobod se může domáhat každý občan ČR, pouze některé body se týkají cizího občanství

• dodržuje zásady právního státu, možný zásah státu

• všechna práva jsou nezadatelná, nezcizitelná, nepromlčitelná a nezrušitelná a jsou pod ochranou státní moci

• skládá se z Preambule, 6 hlav, 44 článků