Lidská práva
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
VI. Charta 77
její prohlášení zveřejněno 6. ledna 1977 na stránkách francouzského deníku Le Monde
kritika „politické a státní moci“ za nedodržování lidských a občanských práv
vyzvali zde představitele domácího režimu k nápravě a zahájení konstruktivního dialogu o tomto tématu
měla podle představ autorů textu v budoucnosti především „upozorňovat na různé konkrétní případy porušování lidských a občanských práv, připravovat jejich dokumentaci, navrhovat řešení, předkládat různé obecnější návrhy směřující k prohlubování těchto práv a jejich záruk, působit jako prostředník v případných konfliktních situacích, které mohou bezpráví vyvolat, apod“
autory, organizátory a mezi prvními signatáři byli Jan Patočka, Jiří Němec, Václav Benda, Václav Havel, Ladislav Hejdánek, Zdeněk Mlynář, Pavel Kohout, Petr Uhl, Ludvík Vaculík a Jiří Hájek
mluvčí Charty 77: Jan Patočka, Václav Havel, Jiří Hájek
VII. Úmluva o právech dítěte
přijata Valným shromážděním OSN dne 20. listopadu 1989, kdy ji ratifikovalo 193 států (ne USA a Somálsko)
dítětem se rozumí každá lidská bytost mladší 18 let, pokud nedosáhlo zletilosti dříve
obsahuje 54 článků, které jsou rozděleny do 4 kategorií:
hlavní zásady – zabývají se odstraněním diskriminace, právem na život, přežití a rozvoj, právo na zapojení se do společnosti
právo na přežití a rozvoj – vše, co je potřeba, aby se dítě mohlo správně vyvíjet (voda, jídlo, domov, odpočinek,…)
právo na ochranu – právo na ochranu a bezpečí, pomoc při zneužívání, na ochranu před násilím či využíváním dětí k prostituci
právo na zapojení se do společnosti – právo na naslouchání ve věcech, které se dítěte týkají, jeho názor by měl být brán s vážností, právo být vyslyšen a být zapojen do společnosti
práva dítěte: právo na život, právo na jméno, právo poznat své rodiče a být jimi vychován, právo na vzdělání, právo na odpočinek a volný čas, právo na životní úroveň potřebnou pro jeho rozvoj,…
VIII. Listina základních práv a svobod
ucelený ústavní dokument, součást ústavního pořádku
není ústavním zákonem, ale má stejnou právní sílu jako ústavní zákony
schválena 16. 12. 1992, platnost 28. 12. 1992
vycházela hlavně z Všeobecné deklarace lidských práv, Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, také z československé ústavy (1920) nebo rakouské ústavní úpravy (1867), aj.
základní práva a svobody upravují vztah mezi státem a občanem, většinu práv a svobod se může domáhat každý občan ČR, pouze některé body se týkají cizího občanství
dodržuje zásady právního státu, možný zásah státu
všechna práva jsou nezadatelná, nezcizitelná, nepromlčitelná a nezrušitelná a jsou pod ochranou státní moci
skládá se z Preambule, 6 hlav, 44 článků