Monoteistická náboženství

Dějiny křesťanství

• Ježíš Nazaretský – narodil se v roce 0 v Betlémě v Palestině (toho času římská provincie, císař Tiberius), patřil k Židům (kř. ideově navazuje na judaismus); společnost se začíná rozpadat (kult Cézara, bohatí více bohatnou farizejové a saduceové a chudí chudnou), čekání na příchod mesiáše; kolem r. 30 se objevuje skupina novokřtěnců (hlásali rovnost lidí, nazorejci – mj. Jan Křtitel; pokřtil Ježíše vodou z Jordánu); Ježíš sám začíná kázat (prorok a kazatel v obl. Palestiny, Judeje); po své cestě získává 12 učedníků; v roce 33 n. l. vjel Ježíš do Jeruzaléma na oslu v obd. svátku Pesach, lidé ho vítali palmovými ratolestmi (podle pověry tak měl učinit mesiáš, aby zachránil židovský lid) – zatčen, odsouzen (z pohledu římského práva považován za velezrádce; z pohledu židovského se Ježíš rouhal proti dosavadnímu fungování judaismu; z neutrálního pohledu – reformátor židovství); římský místodržící v Jeruzalémě v době Ježíšova odsouzení: Pilát Pontský (donucen k rozsudku Farizeji – nejvyšší Kaifaš, chtěli se Ježíše zbavit, ale milost dali raději vrahovi Barabášovi) – nakonec Ježíš ukřižován v pátek na Golgotě, ještě v pátek ho pohřbili, po 3 dnech (balzamování) Ježíš nebyl – vstal z mrtvých (vzkříšení)

• následuje tzv. apoštolské období – převzali Ježíšův úkol a rozšířili se po celé Evropě (té doby polyteistická)

• apoštol (nejvýznamnější šiřitel) – Pavel z Tarzu, Petr založil křesťanskou církev (1. arcibiskup)

• kolem 70 n. l. – vyloučení Ježíšových nástupců z židovských obcí, pronásledováni Římany (císař Nero – kniha Quo vadis?) – museli se scházet tajně

• formování církevní hierarchie od 2. století, ustavování apoštolských článků (tzv. hereze – výklad apoštolů upraveným způsobem tak, aby mohli nastolit jednotné náboženské struktury)

• 313 – zrovnoprávnění křesťanství s ostatními náboženskými směry v rámci Římské říše (Edikt milánský)

• 325 – Nicejský koncil – spor mezi Ariem (tvrdil, že Ježíš byl člověk a zprostředkovatel) a Athanasiem (tvrdil, že Ježíš je Boží syn = první křesťanské dogma o dvojjedinosti Boha)

• 392 – ustavení kř. jako oficiální náboženství Římské říše (jediné), vzniká vrstva kléru a laiků

• 476 – definitivní rozpad Římské říše

• rozkol mezi východem (Byzanc) a západem (Řím) Římské říše – vyvrcholilo v roce 1054 (náboženský rozkol, Velké schizma – rozdělení na pravoslavnou a západořímskou církev)

• východní církev – větší zdobnost chrámů, mše v řečtině, kněží se mohou ženit, uctívají ikony, nemá jedinou hlavu církve (episkopát složený z několika patriarchů, původně 9 dnes více; rozhodují společně), východní ortodoxie = pravoslaví (Rusové věří že jsou nástupci)

• západní církev – právní, politický a ekonomický systém; v čele je jediný papež (instituce pontifikátu ustavena v 5. století, první oficiální papež Lev I.) = katolictví (Němci věří že jsou nástupci)

• období od roku 0 do 8. století: ve filozofii patristika; od 9. do 15. století – scholastika

• 16. století – vyvrcholení snahy o reformu církve – vzniká protestantismus (Martin Luther, Jan Kalvín, Jan Hus) – odnož anglikánská církev se také řadí k protestanství (Jindřich VIII.)

• reakce: protireformace – Tovaryšstvo Ježíšovo (jezuité, zakl. Ignác z Loyoly) – snaha o znovuzískání pozic (Tridentský koncil – 1645, završil protireformační politiku církve)