Platón a Aristoteles

- téměř ve všech oborech zakladatel moderního pojetí

střízlivost Aristotelova vyjadřování (strohý, odborný), usiluje o kategorizaci a logický důkaz (vědec) fantazie a básnická okřídlenost u Platóna (umělec)

c) Aristotelova logika

• používá výrazu „analytika“, jeho spisy o logice = Analytika

„Na rozdíl od Platóna říká, že smysly jako takové nás nikdy neklamou, že všechen omyl pochází jen z chybného myšlenkového podřazování a spojování dat poskytovaných smysly = důraz na Aristotelovu logiku.“

- Aristoteles říká, že naše smysly nás nikdy neklamou, pouze špatně zpracováváme či myšlenkově vyhodnotíme to, co vidíme, cítíme,…; vnímáme realitu → závěr → vyřkneme, ale ne vždy tak, jak jsme si to rozmysleli

d) Aristotelova fyzika a metafyzika

• Co je skutečné? Jednotlivé nebo obecné? Obecné podle něho není ideální v jakémkoli jiném světě jsoucí předobraz. Když vypovídáme obecné, je to v podstatě možné vždy jen o jednotlivinách, existujících v prostoru a čase. – podle Platóna důležité obecné, jednotlivé pouze odvozené X Aristoteles říká, že větší váhu má jednotlivina

• Aristotelés je zakladatelem filozofie bytí = ontologie (Platónský trojúhelník) – ptá se na jsoucno vůbec neboli na jsoucno jakožto jsoucno

On = být → věda o lidské existenci – Aristoteles založil filozofii bytí (jsoucno)

- hledá podstatu celého světa ve své podstatě, snažil se hledat podstatu jsoucna

• pro Aristotela je všechno vlastní jsoucno substance (svět je složen ze jsoucen, všechny substance mají aktuální moment (předmět je tím, čím je) a potenciální moment (předmět se např. hýbe))

• „Všechno skutečné má v sobě dva momenty:

1. moment být v uskutečnění (energeia), na jehož základě je skutečné tím, čím je; tento moment je uskutečnění (actus – aktuální, jsoucí v uskutečnění)

2. moment možného bytí (dynamis), na jehož základě má skutečné možnost stát se něčím jiným než tím, čím je; tento moment je možnost (potencia), potenciální, jsoucí v možnosti; vlastní bytí vede k rozlišení mezi bytím aktuálním a bytím potenciálním.“

   • pohyb je pro něho přechod z možnosti do uskutečnění

• Látka a forma (hylét a morfém → hylemorfismus)

  • bezpočetné „stromy“ pomíjejí, zatímco „strom“ jako obecnina trvá dále

  • → chceme-li mít jisté vědění, nesmí se týkat nahodilostí a proměnlivých, ale toho, co se nemění = forma

  • forma předpokládá něco, co je formováno → látka (materie); vzniká sama o sobě a bez formy nemá skutečnost

  • látka klade formujícím silám odpor → nedokonalost vzniklého

  • tam, kde se stýká forma a látka, vzniká pohyb (působí na sebe od věčnosti → pohyb je bez konce) ⇒ jednou musel vyjít pohyb z něčeho, co samo není pohybováno ⇒ čirá forma bez látky (zcela dokonalá) je jen jedna – božství, čiré myšlení, čirý duch