Úvod do sociologie, socializace, kultura, sociologie rodiny

socializace probíhá v sociálním prostředí, to je tvořeno:

- lidmi (rodina, skupiny – hlavní role hraje sociální interakce)

- normami a hodnotami (zvyky, obyčeje, tradice, etika, morálka, zákony, tabu – mělo by se dodržovat, pokud ne, není sankcionováno /kromě zákonů/, pouze odsouzeno společností; tabu jsou vyhrocená společenská témata, o nichž není vhodné mluvit ve společnosti – postupem času dochází k odtabuizování témat, to ale souvisí s vývojem kultury)

- sociálními rolemi (soubor očekávaného chování v dané roli)

- institucemi (sociální instituce – manželství; organizace – škola; zprostředkovatelé socializace)

- vývojem lidské kultury (civilizace)

pokud socializace neprobíhá úspěšně, dochází k odchylkám od žádoucího chování a od pravidel společnosti = sociální deviace

sociální patologie je pojem, který se často používá jako synonymum pro sociální deviaci = nežádoucí společenské chování, je to ale také vědecká disciplína-zabývá se jednotlivými projevy chování, které jsou hodnoceny jako deviantní (př. kriminalita, vandalismus, korupce)

Druhy socializace:

a) primární = převážně v dětství, vliv primární skupiny (rodiny)

b) sekundární

= celoživotní proces (při změně soc. rolí se musíme přizpůsobit novým poměrům), v zaměstnání, založení rodiny, změna prostředí, puberta

c) terciální =dospělost

d) resocializace

= přijetí nových norem a hodnot, obvykle probíhá při vstupu do nového sociálního prostředí, jedná se o obnovení žádoucích návyků a přerušení těch špatných (př. návrat člověka z vězení)

Zprostředkovatelé socializace (= činitelé socializace, socializační instituce)

- rodina (primární skupina, učení nápodobou)

- vrstevnická skupina (v určitém věku /puberta, adolescence/ konkurent rodiny)

- škola (institucionální podoba socializace, smyslem je vzdělávat a vychovávat)

- masmédia (formují povědomí lidí o společnosti, jsou odrazem veřejného mínění)

- církev (náboženství, řeší otázky pohledu na svět)

Sociální učení

- podstata socializace, probíhá celý život, ale v různých formách

- zásadní význam má sociální odměňování (chvála, uznání, obdiv – tehdy dochází k fixaci daného jevu)

- naopak pouze účinné sociální trestání má za následek eliminaci negativního jevu

výsledkem sociálního učení jsou:

- osvojení pravidel jednání ve společnosti

- společenské dovednosti a návyky

- nové psychické vlastnosti (charakter)

základní způsoby sociálního učení (podoby socializace):

- asociace (řetězení)= jednání na základě zkušenosti

- observace (pozorování) = pozorování jiného sociálního chování (př. nemusíme být sami chváleni nebo trestáni, stačí, když to vidíme u druhých lidí)

- posilování – zpevňování = je lepší chválit, než trestat(odměny + tresty)

- nápodoba (imitace)= typická forma učení u zvířat a u malých dětí (batole), vědomá i nevědomá