Jak Začít?

Máš v počítači zápisky z přednášek
nebo jiné materiály ze školy?

Nahraj je na studentino.cz a získej
4 Kč za každý materiál
a 50 Kč za registraci!




Gnozeologie

DOC
Stáhnout kompletní materiál zdarma (725,5 kB)

Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.

Pravda Existují teorie pravdy, které předpokládají, že je pravda nějakým způsobem dána v naší zkušenosti a ve vztahu k vnějšímu světu. Potom se teorie liší podle toho, v jaké úrovni této zkušenosti tuto pravdu předpokládají. Může-li být pravda vlastností vztahu k realitě už na úrovni bezprostředního vhledu (intuice), hovoříme o intuitivní koncepci (pravda se rozkryje v čistém nazírání). Je-li zkušenost pouze základem a nadále s ní musí být pracováno, hovoříme o diskursivní koncepci. Ta má několik variant: Korespondenční teorie – pravda je shoda poznání (výroku) se skutečností Koherentní teorie – pravdivé je tom,co neodporuje přijatému systému pravd Pragmatická teorie – provdivé je to, co je prospěšné a co vede k dosažení daného cíle. Pravda může být Absolutní (věčná, úplná, nezávislá) Relativní (proměnlivá, podmíněná) Subjektivní (platná jen pro určitý subjekt) Objektivní (platná obecně a takto závazná) Podle toho k jaké části pravdy se přiklánějí lze rozlišovat gnozeologické směry: absolutismus (dogmatismus) či relativismus, subjektivismus či objektivismus. Sofisté Hlavní proud řecké filozofie - milétských počátků až po pád svobodných řeckých měst před vojsky Filipa Makedonského je jednoznačný. Řecká filosofie si klade otázku, co je opravdové, co je pravdivé a co je dobré s největším důrazem na to, co je opravdové. Rozlišuje co je náhodné, co pomíjivé, přechodné a snaží se stanovit, co za pomíjivostí života skutečně trvá. Moudrý je potom ten, kdo se dovede orientovat k prvnímu a přecházet druhé – pomíjivé. Pošetilý je ten, kdo své jednání zakládá na tom, co je pomíjivé V tom potom tkví skutečná moudrost nejen filozofů, ale každého člověka hledajícího pravdu V tomto hledání se v dějinách postupně mění důrazy. V počátcích řecké filosofie, kterou jsme zatím probírali, je důraz fyzický a základní otázka se týká světa: co jeopravdové za pomíjivými fenomény přírodních jevů? Ve druhé fází, ke které patří Sókratés, Platon a Aristotelés, se k tomuto důrazu připojuje otázka: co jepravdivé? Třetí důraz, převládá v pozdější filosofii: co jedobré? Společným prvkem zmiňovaných důrazů je přesvědčení, že něco je opravdové, že něco je pravdivé, že něco je dobré. Je možné, že to člověk jednoznačně nemůže vyjádřit pravdu, nemůže o sobě říci, že pravdu má: že ji vlastní, že pravda je totožná s tou či onou větnou soustavou. Přesto však je filosofie hlavního proudu úsilím o pravdu a s přesvědčením, že má smysl o tuto pravdivost usilovat. Evropské myšlení se vyznačuje úsilím o poznání, které je zakotveno v přesvědčení, že to co je, není jen náhodným shlukem částic, že skutečnost má svůj smysl a řád. Ne každé jednání je stejně vhodné, stejně správné. Evropské myšlení se vyznačuje úsilím o poznání co je správné a jaké jednání tomu odpovídá. Zároveň je evropské myšlení popřením dogmatismu, tedy každá pravda podléhá kontrole. Na vše je možné se zeptat otázkou zda tomu tak je. Ani výrok císařův či výrok papežův není pravdou samou, vždy je na místě kritická otázka. Pravda vždy stojí mezi dvěma extrémy – jedním je dogmatismus, druhým skepse. První tvrdí, že existuje jediná pravda, která je nezpochybnitelná, platící vždy a všude, druhý tvrdí, že pravda neexistuje. Tímto cyklem prošla athénská společnost. Obchodní úspěchy athénských mořeplavců přivedly Athéňany do styku s různorodostí národů východního Středozemí: nejen s těmi, které Athéňané mohli odepsat jako barbary, nýbrž též s vyspělými civilizacemi, např. s egyptskou. Athéňané prožívali kulturní otřes, když zjistili, že pravdy, které považovali za samozřejmé se Egypťanům vůbec jako samozřejmé nejevily. Došlo tu k něčemu, co i my prožíváme: k hlubokému zpochybnění všech samozřejmostí. Dalším výsledkem těchto mořeplaveb byl hospodářský, kulturní růst, který se ještě umocnil, když Řekové v letech 500-449 uhájili svobody ve válkách proti Peršanům. Relativní nadbytek Řekům občanů umožňuje, aby pro plnoprávné občany vznikl čas, v kterém se nemusí zabývat obstaráváním dennodenní obživy. Vznikají vlastně “prázdniny“ od dennodenních starostí. Volný čas se nazývalschólé a mohl být využit k systematickému vzdělávání se ve škole. Dalším důsledkem rozvoje občanských svobod se stává možnost a do jisté míry přepych teoretického vzdělávání.(theoriá - diváctví) Teoretický život se pak stává myšlenkovým odkrýváním pravdy, kdy pravda se řecky řekne aléthéia a znamená nezakrytost, odkrytost. Slovo pochází z Řeckých mýtů, kdy řek Léthé je řeka, kam jsou mrtví odváženi do podsvětí, tedy místo, kam se člověk nedostane. Potřebě vzdělání vyšli vstřícSofisté tedy učitelé moudrosti. Putovali od města ke městu a za příslušnou odměnu učili lidi nejrůznějším dovednostem. V tomto klimatu navíc roste pověstná athénská demokracie, která je opakem demagogicko-totalitního Sparťanského zřízení. Ve shromáždění lidu měl největší výhodu ten, kdo dokázal nejlépe uhájit, prosadit své argumenty. V následujících řádcích se budeme zabývat jednou z možných reakcí na vzniklý stav, kterou se stává v otázkách hledání pravdy skepse, jako opak dogmatismu. Ve starých Athénách se jejími nositeli stali skeptikové a sofisté. Skeptik z mnohoznačnosti vět dochází k závěru, že skutečnost nemá žádnou jednoznačnost, pravdivost či dobro. Velký sofistický myslitelGorgiás to vyjádřil trojí větou: „Nic není, i kdyby něco bylo nemohli bychom to poznávat, a i kdybychom to poznali nemohli bychom si to vzájemně sdělit.“ Jedná se zde o popření hlavního proudu řecké filozofie, tak jak již bylo vysvětleno. Naše poznávání je vždy poznáváním z osobního hlediska, známe jen své poznání, nikdy ne věc samu o sobě. Navíc i kdybychom něco poznali, každý máme svá slova, jimž přičítáme osobní význam. Co říkáme, znamená jedno pro nás, něco jiného pro druhého. Úsilí o poznání pravdy je proto marné. Jenže vzdor těmto skeptickým pohledům na svět, se člověk potřebuje ve světě orientovat. Proto má v dobách zpochybněných samozřejmostí konjunkturu "literární filosofie“; která sice nijak nepřispívá k poznání (a ani se o to nepokouší), avšak poskytu

Témata, do kterých materiál patří