Gnozeologie

Jeho neoblíbenost u jistých lidí je možná I proto, že hovoří o tom, že “jsou ode mne zkoušeni lidé, kteří si myslí, že jsou moudří”. Od toho pak je blízko k známému “ ten z vás lidé je nejmoudřejší, kdo jako Sokrates poznal, že jeho moudrost nemá ve skutečnosti žádné ceny” nebo jinde “vím že nic nevím”. Tedy přesto, že ho Delfská věštírna nazývá nejmoudřejším z lidí, hovoří o nevědomosti. Kdosi řekl, že plné klasy se sklání hluboko. Stejně je tomu s moudrými lidmi...

Výrok Delf o Sokratovi je následující: "Tebe prohlásila ústa Pýthie za nejmoudřejšího z Řeků. Nejmoudřejší je často nejobtížnější." Říká se, že se Atéňané často chovali k Sokratovi s opovržením a vysmívali se mu, ba občas jej popadli a zbili. Neboť kdo by se rád nechal ukazovat po tržištích jako nevědoucí? Jen pár mladých aristokratů doprovázejích ho neúnavně při jeho taženích městem. Ale počestní občané, nechtějí s nim mít nic společného. Jejich mluvčími se stávají básníci, kteří nazývají Sokrata "svět napravujícím žvanilem", "vynálezcem vychytralých řečí", "pršinosem", "tlachalem" a vylévají na jeho "naduté a prázdné fráze", na jeho "hnidopišství" a jeho "šťourání" vědra posměchu.

Co Sokrates ve skutečnosti ale hledá, je pravda. Je posedlý otázkou po ní. Svému příteli Kritonovi říká ještě krátce před svou smrti: "Vůbec nemáme mít na zřeteli to, co o nás říká množství, nýbrž to, co říká ten, kdo se vyzná ve spravedlivém a nespravedlivém, ten jediný a pravda sama." Chce za každou cenu vypátrat, jak je to s člověkem a s jeho budoucím osudem. Domnívá se, že na tom, zda to ví, závisí vše. Sám na to také myslí ve své obhajovací řeči před aténským soudním dvorem: "Dokud ještě dýchám, a toho jsem s to, nepřestanu filosofovat, vás nabádaje a odhaluje, kohokoliv z vás potkám, a budu mluvit, jak jsem zvyklý: ,Nejlepší muži, ty, který jsi Athéňanem, z největšího, a co se týče moudrosti nejuznávanějšího města, ty by ses nestyděl starat se o co nejvíce peněz, slávy a cti, ale o poznání, pravdu a o to, aby se duše stávala co nejlepší, by ses nestaral?" A dále: "Pro člověka je největším majetkem hovořit každý den o ctnosti a o všem tom jiném, o čem mne slyšíte hovořit, když v rozhovoru zkouším sebe i jiné. Život bez zkoušení není pro člověka hoden žití."

V podstatě Sokrates staví lidstvo před dvě možnosti - buď podvádíme sami sebe a předstíráme, že víme nebo před velkými otázkami zavíráme oči a utíkáme před nimi. Buď jsme si vším jisti, nebo je nám vše jedno. Sokrates oběma skupinám nasazoval nepříjemné zrcadlo - “zkoušel je”. Jinde hovoří o tom, že je třeba více než o peníze a majetek pečovat o svoji duši a že to bude klást na srdce i Athénské aristokracii. Zcela pak opouští spekulace o přírodě a definitivně se přiklání k člověku. S relativismem Sofistů se vyrovnává skrze daimonion, tedy vnitřní hlas, svědomí doslova božské. Hovoří o tom, že v daimonion je inspirace toho, o čem hovořil. Navíc toto svědomí může napovědět každému člověku co je správné. Pokud člověk ví co je správné, pak správné i činí. Dnes vidíme, že důvodem zlého chování není nevědomost. Sokrates se domníval, že člověk nemůže být spokojený pokud jedná proti svědomí, pokud dělá věci o kterých ví, že nejsou správné.