Gnozeologie

Pravda vždy stojí mezi dvěma extrémy – jedním je dogmatismus, druhým skepse. První tvrdí, že existuje jediná pravda, která je nezpochybnitelná, platící vždy a všude, druhý tvrdí, že pravda neexistuje.

Tímto cyklem prošla athénská společnost. Obchodní úspěchy athénských mořeplavců přivedly Athéňany do styku s různorodostí národů východního Středozemí: nejen s těmi, které Athéňané mohli odepsat jako barbary, nýbrž též s vyspělými civilizacemi, např. s egyptskou. Athéňané prožívali kulturní otřes, když zjistili, že pravdy, které považovali za samozřejmé se Egypťanům vůbec jako samozřejmé nejevily. Došlo tu k něčemu, co i my prožíváme: k hlubokému zpochybnění všech samozřejmostí. Dalším výsledkem těchto mořeplaveb byl hospodářský, kulturní růst, který se ještě umocnil, když Řekové v letech 500-449 uhájili svobody ve válkách proti Peršanům. Relativní nadbytek Řekům občanů umožňuje, aby pro plnoprávné občany vznikl čas, v kterém se nemusí zabývat obstaráváním dennodenní obživy. Vznikají vlastně “prázdniny“ od dennodenních starostí. Volný čas se nazýval schólé a mohl být využit k systematickému vzdělávání se ve škole. Dalším důsledkem rozvoje občanských svobod se stává možnost a do jisté míry přepych teoretického vzdělávání. (theoriá - diváctví) Teoretický život se pak stává myšlenkovým odkrýváním pravdy, kdy pravda se řecky řekne aléthéia a znamená nezakrytost, odkrytost. Slovo pochází z Řeckých mýtů, kdy řek Léthé je řeka, kam jsou mrtví odváženi do podsvětí, tedy místo, kam se člověk nedostane.

Potřebě vzdělání vyšli vstříc Sofisté tedy učitelé moudrosti. Putovali od města ke městu a za příslušnou odměnu učili lidi nejrůznějším dovednostem. V tomto klimatu navíc roste pověstná athénská demokracie, která je opakem demagogicko-totalitního Sparťanského zřízení. Ve shromáždění lidu měl největší výhodu ten, kdo dokázal nejlépe uhájit, prosadit své argumenty. V následujících řádcích se budeme zabývat jednou z možných reakcí na vzniklý stav, kterou se stává v otázkách hledání pravdy skepse, jako opak dogmatismu. Ve starých Athénách se jejími nositeli stali skeptikové a sofisté. Skeptik z mnohoznačnosti vět dochází k závěru, že skutečnost nemá žádnou jednoznačnost, pravdivost či dobro. Velký sofistický myslitel Gorgiás to vyjádřil trojí větou: „Nic není, i kdyby něco bylo nemohli bychom to poznávat, a i kdybychom to poznali nemohli bychom si to vzájemně sdělit.“ Jedná se zde o popření hlavního proudu řecké filozofie, tak jak již bylo vysvětleno.

Naše poznávání je vždy poznáváním z osobního hlediska, známe jen své poznání, nikdy ne věc samu o sobě. Navíc i kdybychom něco poznali, každý máme svá slova, jimž přičítáme osobní význam. Co říkáme, znamená jedno pro nás, něco jiného pro druhého. Úsilí o poznání pravdy je proto marné. Jenže vzdor těmto skeptickým pohledům na svět, se člověk potřebuje ve světě orientovat.