Vladař - filozofický rozbor knihy

vojsko dělí na několik druhů

1. námezdná

   • jsou nebezpečná nekázní – nevěrná, zbabělá a drahá

2. pomocná

   • jsou nebezpečná kázní, když zvítězí stává se ten, kdo je povolal, zajatcem toho, komu patří

3. vlastní

   • citát 4

   • nejlepší a nejspolehlivější

4. smíšená

spolu s vojskem jsou důležitým prostředkem k udržení moci také dobré zákony

dále pojednává o tom, jak se má vladař chovat k poddaným a spojencům a jaké by měl či neměl mít vlastnosti

• citáty 5 a 6

• štědrost – není považována za dobrou, protože je třeba na ni někde brát prostředky, a když dojdou, ti, kterým bral jsou naštvaní a ti, kterým dával taky

• lepší je být obáván, než milován – citát 7

• dobrý vládce by neměl držet slovo

• nejlepší je, když dobré vlastnosti nemá, ale budí zdání, že je má

píše také jakými lidmi by se měl vladař obklopit – moudrý je podle něj ten, kdo si umí vybrat správné lidi

v závěru vyzívá ke sjednocení Itálie rodem Medicejským od čehož si pravděpodobně slibuje vyhnání cizích panovníků z Itálie

Významným pojmem, se kterým ve své práci pracuje, je pojem „virtù“. Toto slovo bylo používáno již před ním i po něm, obvykle ve významu čestného a správného jednání. Machiavelli tvrdí, že politika má jinou morálku a že co by v obyčejném životě mohlo být považováno za nemorální, naopak v politice je správné. Tvrdí, že pokud se politik zásadově řídí občanskou morálkou, je špatným politikem. Jeho povinností je učinit vše, co je potřeba pro zájmy svého státu a nesmí se ohlížet na nic jiného. Takový politik pak prý disponuje „virtù“ a bude mu přát štěstěna. Odlišení morálky v životě a v politice je vůbec nejvýznamnější poselství této knihy.

dalším pojmem je Fortuna čili Štěstěna