ZSV_MO_SOCIÁLNÍ PSYCHOLOGIE

- Neverbální komunikace je jiný než verbální způsob sdělování.

Spadá sem:

1) mimika – k. prostřednictvím výrazů obličeje, (úsměv, pohyby

očí ad.). Mimika vyjadřuje emoce;

2) proxemika - vzdálenost mezi k. jedinci, často je ve vztahu s

postoji či sympatiemi komunikujících;

3) haptika - dotek, podání ruky, objetí či poplácání po zádech;

4) posturologie - postoje a držení těla;

5) kinezika - pohyby těla při komunikaci;

6) gestika - pohyby těla, zastupující verbální komunikaci; Jsou

původnější než slova. (Podléhají kulturní podmíněností)

Verbální a neverbální komunikace by měla být v souladu.

Pokud neverbální komunikace neodpovídá té verbální, stává se komunikace nesrozumitelnou.

Mezilidské vztahy

Člověk v průběhu svého života navazuje mnoho mezilidských vztahů. Některé pro něj mohou být velmi blízké. Takové vztahy pak nazýváme osobními vtahy (vztahy k nejbližším osobám).

Potřeba navazovat a udržovat vztahy s druhými se nazývá afiliace. Někdy člověk záměrně vyhledává samotu, to vnímáme jako pozitivní.

Od samoty je třeba odlišit pojem osamění, člověk se ocitl bez své rodiny a přátel. Jedním z druhů osamění je sociální izolace.

Jiným druhem osamění je emocionální izolace, kdy jedinec postrádá důvěrný vztah a podobně.

Předpokladem pro navázání osobních vztahů je jednak fyzická blízkost, jednak atraktivita (přitažlivost). Ta může být:

1) fyzická - daná postavou, rysy obličeje ad.,

2) osobní - daná názory, osobními postoji, hodnotami aj.

Nejvýznamnějším druhem mezilidských vztahů je láska. Láska je silná citová vazba.

Trojúhelníková teorie lásky říká, že láska má tři základní komponenty:

■ intimitu - blízkost, emocionální podpora;

■ vášeň - vysoká psych aktivace, vyvolaná sexuální touhou;

■ rozhodnutí/závazek - rozhodnutí je krátkodobé a spojené s tím, že

jeden člověk miluje druhého; závazek je dlouhodobý, jde o snahu

lásku zachovat. Rozhodnutí a závazek nemusí být vždy v souladu.

Přirozenou součástí sociálního chování je agrese - chování s cílem záměrné ubližování druhým lidem.

Dva základní typy agrese podle povahy:

a) afektivní – je impulzívní, podnět v jedinci vyvolá negativní emoce;

b) instrumentální - vedlejší produkt dosahování vytyčeného cíle, není

konaná pod vlivem zlosti, (např. ve sportu).

Na agresi mají vliv jak biologické faktory (dědičnost, hladina hormonů, požití návykových látek ad.) tak sociální prostředí (chování lidí v bezprostředním okolí, násilí v médiích aj.).

Nedílnou součástí našich životů jsou konflikty, tedy situace, ve kterých působí dvě síly s protichůdnými účinky.

Zralost je schopnost řešit konflikty konstruktivně - diskusí.

Druhy sociálních konfliktů:

1/ intrapersonální - probíhající uvnitř osoby. Jsou způsobeny

protichůdnými zájmy, motivy…;