ZSV_MO_SOCIÁLNÍ PSYCHOLOGIE

Např. z nedostatku projevů lásky rodičů dítěti, se mohu vytvořit již nezvratné rysy osobnosti, jako je agresivita, citová labilita, sebepodceňování a další.

Výchova dítěte rodiči je určována zejména kombinací faktorů:

1. projevovaná láska - neláska;

2. míra kontroly dítěte spojená s užíváním trestů

Typy výchovy jsou:

1) demokratický= vyznačuje se přiměřenou kontrolou, dostatkem

pozitivních citových projevů ze strany rodičů vůči dítěti, jakož i

vědomím dítěte, že je v rodině dobře integrováno; vede k vytváření

adaptabilní osobnosti, citově vyrovnané a přiměřeně sebevědomé.

2) rejektivní (odmítavá) výchova, kdy dítě zakouší projevy nezájmu a

nelásky rodičů a bývá přísně a tvrdě trestáno. Vede k utváření

citově labilní, agresivní a nejisté osobnosti.

3) liberalistická výchova: má variantu spojení s nekritickým

zbožňováním dítěte a variantu projevů nelásky vůči dítěti, obě s

nežádoucími důsledky pro další psychický vývoj dítěte: u dítěte

ulice i u zhýčkaného dítěte se vyvíjí přesvědčení, že si může vše dovolit, přecitlivělost a konformismus a povahová nevyhraněnost.

Bazální osobnost vytváří jádro „sociálního charakteru“, tj. postojů, které jedinec zaujímá vůči jiným lidem.

Rodinná výchova zprostředkovává dítěti seznámení s tím, co se souborně označuje jako kulturní vzorce, tj. normy chování, ale i myšlení a cítění, normy, které vystupují jako tradice, zvyklosti, módy, mravy, zákony a tabu.

Jejich nedodržování negativně sankcionováno takovými reakcemi, jako jsou projevy odporu, nesouhlasu, posměchu, pohrdání ze strany veřejnosti a různými pokutami a tresty ze strany úřadů a soudů.

Různé extravagance v oblékání, úpravě účesu i chování mohou být protestem jedinců i celých skupin proti společenskému řádu, který za těmito normami stojí.

Sociokulturní vlivy na utváření osobnosti se komplexně projevují především tím, že se u každého člověka vytváří určitý systém závazných a jeho okolím očekávaných způsobů chování = systém rolí:

Vztah osobnosti a role je složitým komplexem jevů zahrnujícím škálu od ztotožnění až po odmítání.

Socializací vznikají trvalejší charakteristiky osobnosti.

Uplatňuje se přitom individuální zkušenost získávaná uvnitř určitého kulturního rámce. Proto se podobají u příslušníků jedné kultury a velmi se mohou lišit mezi příslušníky různých kultur.

Tyto trvalejší vlastnosti vznikají jako

- důsledek opakování,

- vlivem odměn a trestů

- vlivem ztotožnění se se vzory

- aktivní práce na sobě samém

Je-li socializace uvedením do kulturního prostředí, můžeme se ptát po psychologické roli kultury:

Rozlišujeme tyto teze:

1. osvojování poznatků o světě a jeho přetváření (jedinci je umožněno, aby poznal „svůj svět“ jako svůj domov) a interpretace a dešifrování významů objektů v jeho prostředí;