ZSVs_MO_PRÁVO V

- proti svobodě a právům na ochranu osobnosti, soukromí a listovního

tajemství (např. obchodování s lidmi, loupež, vydírání, neoprávněné nakládání s osobními údaji, pomluva…)

- proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti (znásilnění, kuplířství, šíření pornografie, pohlavní zneužití…)

- proti rodině a dětem (např. dvojí manželství, zanedbání povinné

výživy, týrání svěřené osoby, únos dítěte…)

- proti majetku (krádež, zpronevěra, pojistný podvod, lichva…)

- hospodářské (padělání a pozměnění peněz, zkrácení daně…)

- obecně nebezpečné (obecné ohrožení, toxikomanie, pirátství…)

- proti životnímu prostředí (poškození lesa, vypuštění jedů…)

- proti České republice, cizímu státu a mezinárodní organizaci (vlastizrada, teroristický útok, vyzvědačství…)

- proti pořádku ve věcech veřejných (násilí proti úřední osobě…)

- proti branné povinnosti (neplnění odvodní povinnosti…)

- vojenské (neuposlechnutí rozkazu, zběhnutí…)

- proti lidskosti, proti míru a válečné trestné činy (genocida…)

Trestní odpovědnost:

je založena na spáchání TČ.

Pachatelem může být jak fyzická, tak právnická osoba.

Podmínkou u fyzických osob je dovršení věku 15 let a příčetnost.

Děti do 15 let nejsou trestně odpovědné, svým protiprávním trestním jednáním se dopouští činu jinak trestného. Za to jsou jim v rámci trestního řízení ukládána opatření (výchovná omezení, povinnosti…).

Pachatel mezi 15. a 18. rokem života, se nazývá mladistvý.

TČ spáchaný mladistvým se označuje jako provinění.

Lze mu uložit pouze výchovná, ochranná nebo trestní opatření (max. do 18, výjimečně do 19 let).

Trestní řízení ve věcech mladistvých projednávají soudy pro mladistvé = zvláštní zacházení.

Dovršením 18 let je pachatel plně trestně odpovědný.

Nepříčetnost je neschopnost pachatele rozpoznat nebezpečnost činu a ovládat své jednání, bývá zpravidla způsobena duševní poruchou.

Za jistých okolností není jinak trestné jednání za takové považováno:

a) nutná obrana - kterou se odvrací přímo hrozící nebo trvající útok

b) krajní nouze - kdy odvrací přímo hrozící nebezpečí (např. záchrana života při živelních katastrofách)

c) svolení poškozeného - souhlas k činnosti vedoucí k jeho škodě;

d) přípustné riziko - společensky prospěšná činnost vykonávaná v rámci zaměstnání, povolání, která ohrozí nebo poruší zájem chráněný trestním zákoníkem;

e) oprávněné použití zbraně - použití zbraně v rámci zákona.

Při posuzování míry zavinění dále záleží, zda byl TČ spáchán

úmyslně nebo z nedbalosti.

V právní odpovědnosti obecně (nejen trestní) se rozlišuje, zda byla založena na základě zaviněného protiprávního jednání - potom hovoříme o subjektivní právní odpovědnosti.

Méně časté jsou případy objektivní právní odpovědnosti - osoba je odpovědná za protiprávní stav, aniž by ho zavinila (např. odpovědnost za vady). Samotné trestní právo je však založeno pouze na odpovědnosti za zavinění (subjektivní právní odpovědnost).