Evropská unie nejčastější otevřené otázky

Základní rysy komunitárního práva

• Otevřené

• Pragmatické (účelové)

• Fragmentární

Systém evropského práva:

1. Primární právo (zřizovací smlouvy+jejich revize+smlouvy o přistoupení)

2. Subsidiární smlouvy (jiné smlouvy sjednané na půdě Unie)

3. Akty zástupců členských států

4. Akty smíšené povahy (mez.smlouvy se 3 zeměmi)

5. Sekundární právo (akty orgánů Unie)

6. Judikatura SD

Primární právo (akty členských států)

• Má v podstatě povahu ústavního práva, vymezuje předmět, subjekty a principy evropského práva

• Je vytvářené mezinárodními smlouvami o integraci, které uzavřely jednotlivé členské státy ES, hovoříme tedy o tzv. aktech členských zemí. Za nejdůležitější dokumenty primárního práva je možno pokládat např. zřizovací smlouvy a jejich novelizace:

  1. Smlouvu o zřízení ESUO (Pařížská smlouva)

  2. Smlouvu o zřízení EHS (Římská smlouva)

  3. Smlouvu o zřízení ESAE (Římská smlouva)

  4. Smlouvu o ustavení jediné Rady a jediné Komise Evropských společenství

  5. Akt o jednotné Evropě

  6. Smlouvu o Evropské unii

  7. Amsterodamskou smlouvu

  8. Niceská smlouva

  9. Lisabonská smlouva

  10. + smlouvy o přistoupení nových členských zemí

Akty členských států

Dále sem patří tzv. subsidiární smlouvy, tj. mezinárodní smlouvy sjednané výhradně mezi členskými zeměmi v otázkách, které nespadají do kompetence EU.

nebo tzv. akty zástupců členských zemí v Radě (ne jako členové Rady)

Akty smíšené povahy

• Mezinárodní smlouvy se třetími zeměmi mimo Unii

• Např. asociační smlouvy, obchodní smlouvy

Sekundární právo

=Legislativní akty orgánů Unie

• Jsou vydávány na základě ustanovení zřizovacích smluv (=druhotné, odvozené právo)

Sekundární právo (akty orgánů EU)

• Závazný charakter:

  • Nařízení (regulations)

  • Směrnice (directives)

  • Rozhodnutí (decisions)

• Nezávazný charakter:

  • Doporučení (recommendations)

  • Názory (opinions)

  • + tzv. soft law

Nařízení

• Závazný akt normativní povahy

• Obecně závazný jak na úrovni EU, tak na úrovni jednotlivých členských zemí

• Zavazuje jak členské státy, tak vnitrostátní subjekty práva

• Má povahu zákona

• Přenos do národního práva probíhá automaticky (bez recepce na vnitrostátní úrovni) tj. bezprostředně použitelný v každém ČS

Směrnice

• Nemá závaznost ve vztahu k jednotlivcům, zavazuje pouze členské země

• Navíc předepisuje jen výsledek, jehož se má dosáhnout, ale formy a metody dosažení tohoto cíle ponechává na volbě členského státu

• Zpravidla obsahují lhůtu pro transpozici či implementaci směrnice do národních právních systémů=>nepodaří-li se to, pak hrozí členskému státu několik druhů žalob

• Závazná je pro subjekty až po implementaci

Nařízení vs. Směrnice

• Nařízení se zpravidla použije v případě potřeby přímé komunitární právní úpravy určité otázky, relativně nezávislou na vnitrostátním právu členských zemí (zejména hospod.soutěž v rámci JVT, měnová politika, zemědělská politika)

• Směrnice slouží převážně ke sbližování (harmonizaci) národních právních norem (typické pro oblast ochrany spotřebitele, daňové otázky, pracovní právo apod.)