Pracovní právo přednášky

Rovněž bylo zmíněno, že postavení a činnost uvedených úředníků je do jisté míry specifická a odlišuje se od pracovněprávního postavení ostatních zaměstnanců veřejné správy (např. programátor, údržbář, řidič apod.), jejichž postavení se řídí zákoníkem práce.

Složitost systému veřejné správy a veřejné služby je podpořena i počtem zaměstnanců, kteří se na ní podílejí. Například v roce 2010 pracovalo skoro 17 000 zaměstnanců na ústředních správních úřadech, dalších 50 000 na podřízených správních úřadech a příspěvkových a rozpočtových organizacích správních úřadů. Nelze nezmínit zaměstnance územní samosprávy a v neposlední řadě i zaměstnance ve služebním poměru, jako jsou například hasiči, armáda, policisté. Tato skupina čítala na 93 000 zaměstnanců a z toho
64 000 bylo příslušníků bezpečnostních sborů.

ÚVOD DO PRACOVNÍHO PRÁVA

V následující části studijního textu nebude odděleně rozborován pracovní a služební poměr, když v obou případech se faktický jedná o výkon práce za odměnu. Smysl a obsah obou forem výkonu práce je tak totožný. V této části textu bude proto použito pouze pojmu pracovní právo i pro služební poměr.

POJEM PRACOVNÍHO PRÁVA

Systém práva ČR je tvořen řadou právních odvětví veřejného nebo soukromého práva, která upravují určité společenské vztahy. Každé právní odvětví tak upravuje specifické chování lidí, které má jeden nebo více společných znaků vymezujících toto právní odvětví.

V případě pracovního práva pak považujeme za společný znak vztahů, které jsou jimi upravovány, „realizaci práva na práci“. Z toho můžeme dovodit, že „pracovní právo je soubor soukromoprávních norem upravujících společenské vztahy, jejichž prostřednictvím je v ČR realizováno právo občanů na práci, tj. společenské vztahy pracovní“.

Mezi zaměstnavatelem, který zpravidla disponuje vlastnictvím výrobních prostředků
a v případě veřejné správy je i nositelem veřejné moci, na jedné straně a zaměstnancem, tj. vlastníkem schopnosti pracovat na straně druhé, se uskutečňuje výkon práce, tj. zaměstnání na základě smluvního ujednání, jehož obsahem je i odměna za sjednaný výkon práce. Hovoříme pak o námezdní práci, tedy o práci vykonávané za odměnu (mzdu nebo plat), a též o závislé práci (viz daňové předpisy).

Jak bylo uvedeno, pracovní právo upravuje tzv. společenské vztahy pracovní, tj. pracovně-právní vztahy. Považujeme za ně:

- vztahy mezi zaměstnanci a zaměstnavateli při realizaci smluvního výkonu práce
za úplatu (mzda, plat, odměna);

- vztahy související a doplňující, na nichž jsou účastny jako jejich subjekty odborové organizace, rady zaměstnanců, úřady práce apod.

Pracovní právo neupravuje vztahy týkající se práce, kdy vlastník výrobních prostředků: