Pracovní právo přednášky
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
OBECNÉ PRAMENY PRACOVNÍHO PRÁVA A SLUŽEBNÍHO POMĚRU
Současná úprava postavení pracovníků veřejné správy, tedy jejich vztahu k zaměstnavateli (veřejné moci), je především provedena v rámci norem pracovního práva. Většina pracovníků veřejné správy vykonává svou činnost na základě pracovní smlouvy. Vztah mezi pracovníkem veřejné správy a jeho zaměstnavatelem, tj. konkrétním orgánem veřejné správy, je tak vztahem soukromoprávním.
Převažující část pracovníků ve veřejné správě je do své funkce ustavována na základě smlouvy, případně jmenování. Specifickou formou vzniku veřejné funkce ve služebním poměru je volba (starosta, primátor, hejtman a jejich zástupci či náměstci).
Právo Evropské unie neupravuje veřejnou službu. Toto ponechává v kompetenci členských států. Ty musí ve veřejné službě zajistit dodržování principu volného pohybu pracovníků. Podle Evropského soudního dvora může členský stát vyhradit pro své státní občany pozice na ministerstvech, regionálních a místních orgánech při tvorbě legislativy, implementaci
a aplikaci práva a dozoru nad podřízenými orgány.
VNITROSTÁTNÍ HISTORICKÉ MILNÍKY ZÁKLADNÍCH PRAMENŮ PRACOVNÍHO PRÁVA
V roce 1804 byla ve Francii naplněna snaha po komplexní kodifikaci soukromého práva,
a to prvním vydáním občanského zákoníku, kterým byl (dosud platný ve znění novel) napoleonský Code civil Francois (zvaný též Code Napoléon). Tento zákoník inspiroval přijímání obdobných legislativních děl v dalších evropských zemích. Pro české země
a pracovní právo má velký význam rakouský Všeobecný občanský zákoník (Allgemeines bürgerliches Gesetzbuch, zkratka ABGB) z roku 1811, jenž na našem území platil do roku 1950 (a v části věnované pracovnímu právu až do poloviny šedesátých let). Na území Rakouska platí ABGB dodnes. Svým obsahem byl velmi rozsáhlým legislativním dílem, když se členil na 3 části, 38 hlav a 1 502 paragrafů. Jeho součástí bylo mimo jiné (např. právo rodinné) i právo pracovní. „Krčilo“ se ovšem pouze v hl. 26, která obsahovala celkem 24 paragrafů. Ne všechny se ale týkaly pracovního práva. V této hlavě byla totiž upravena
i smlouva o dílo a smlouva nakladatelská.
Všeobecný občanský zákoník prošel zejména v letech 1914 až 1916 třemi poměrně rozsáhlými novelizacemi, které se zde obsažených institutů pracovního práva nijak zásadně nedotkly.
Po vzniku Československé republiky v roce 1918 došlo k široké recepci rakousko – uherského práva, tzv. recepčním zákonem č. 11/1918 Sb. V rámci něho došlo i k recepci ABGB v Čechách (na Slovensku platilo až do roku 1950 uherské zvykové právo). Za takřka 150 let platnosti ABGB došlo pouze k dílčím legislativním počinům dotýkajícím se pracovního práva. Např. v roce 1936 byly samostatně upraveny pracovní poměry redaktorů a v roce 1949 domovníků.