Světová ekonomika výcuc
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
Finanční pozice ČR vůči EU
Některým novým členským zemím hrozilo, že by byli po vstupu do EU i přes svou nižší ekonomickou vyspělost čistými plátci do unijního rozpočtu, to se týkalo především Slovinska a ČR. Tento problém byl řešen dočasnými, tzv. kompenzačními platbami, které by měly vyrovnat rozdíl mezi příspěvky kandidátských zemí do rozpočtu Unie a finančními transfery z rozpočtu do těchto států prostřednictvím aktivit doznívající předvstupní pomoci, strukturální a zemědělské pomoci.
Přechod Evropské unie k měnové integraci
Měnová spolupráce v západní Evropě začala v 1950 vytvořením Evropské platební unie. Ta byla projektována pro mnohostranné platby na principu mnohostranného clearingu prostřednictvím Banky pro mezinárodní platby se sídlem v Basileji a obchod v rámci západní Evropy. Jejími členy byly členské státy Organizace pro evropskou hospodářskou spolupráci OEEC, většina zemí librové oblasti a země, které se zúčastnili tzn. Evropského programu obnovy, který vznikl na základě Marshallova plánu.
S vybudováním jednotného vnitřního trhu se zintenzivnila vzájemná závislost členských států, což si vyžádalo i měnovou spolupráci. Prvním pokusem zformulovat evropskou strukturu měnového systému byl Barrův plán (1969), ve kterém byl formulován požadavek směřovat vývoj v EHS k měnové unii.
Tento plán nevedl k vytvoření měnové unie, stal se ale významným východiskem pro Wernerovou zprávu o „Vytváření stádií hospodářské a měnové unie“ – popisuje cestu k měnové unii ve 3 etapách do roku 1980. Jeho návrh Rada schválila 1971 a začala se zaváděním některých opatření. V 1973 vytvořila Evropský fond měnové spolupráce EMCF. EMCF dohlížel na evropskou měnovou spolupráci, na evropskou měnovou jednotku ECU a na postup směrem k měnové unii. Hlavními úkoly EMCF jsou:
uskutečňovat společnou měnovou politiku v oblasti měnových rezerv v CB států ES
snižovat odchylky devizových kurzů měn členských států zvyšováním počtu intervencí CB do měn jednotlivých členských států
Pro operace EMCF byla v roce 1973 vytvořena společná měnová a zúčtovací jednotka - Evropská zúčtovací jednotka EUA – umělá základna, která umožňovala přímou směnu a srovnání mezi jednotlivými měnami.
Wernerův plán se nepodařilo uskutečnit z vnitřních (koncepčních) i vnějších (souvisejících se situací ve světovém hospodářství) důvodů.
Významným vnějším faktorem byl rozpad Bretonwoodského měnového systému 1971-1973 a návrat k plovoucím kurzům, nerovnoměrnost dopadu prvního ropného šoku na jednotlivé země (různá míra inflace).
Zásadním vnitřním důvodem byl rozpor v přístupu k měnové strategii u SRN (orientovat hospodářskou politiku dle obdobných priorit a tím odstranit příčiny kolísání směnných kurzů) a Francie (monetaristický přístup – zafixování měnových kurzů).