Světová ekonomika výcuc

Co se týče sociálně-ekonomických vztahů, existuje v rozvojových zemích nesoulad mezi odvětvovou strukturou HDP (SIA - převládají služby) a odvětvovým podílem pracovních sil (AIS), tedy struktura s vysokým podílem zemědělství na celkové zaměstnanosti - více než 40 % obyvatel pracuje v zemědělství, ale to tvoří nejnižší přírůstek na HDP (u HVZ jde cca o 3 – 5 %). Dále existuje sociálně-ekonomický dualismus a stále trvá ekonomická závislost na rozvinutých ekonomikách.

• širší koncepce – uplatňují mezinárodní finanční instituce IBRD, Světová banka

vychází pouze z jednoho ukazatele a tím je HNP/obyvatele. Zahrnují se zde ekonomiky, které jsou ve skupinách s nízkým a středním důchodem. Toto členění je velmi odlišné od užší koncepce.

Pro některé ekonomiky má jejich zařazení do rozvojového světa velmi důležité dopady, hlavně z ekonomicko-politických zvýhodňování – mohou čerpat Oficiální rozvojovou pomoc ODA, poskytovanou WB a IMF, využívat různých výjimek z všeobecných pravidel WTO v mezinárodním obchodě v rámci Všeobecného systému preferencí GSP, čerpat zvýhodněné půjčky a úvěry.

• Vývojové tendence a problémy rozvojových zemí

Rozvojový svět prochází vývojovými tendencemi:

• prohlubující se mezera ekonomické úrovně mezi rozvinutými a rozvojovými ekonomikami, i přes vyšší tempa růstu rozvojových zemí se v absolutním vyjádření i ve vyjádření na jednoho obyvatele mezera mezi rozvojovými a rozvinutými ekonomikami zvětšuje, hlavním důvodem je vysoký populační růst, i když dochází k jeho zmírnění

• rostoucí diferenciace rozvojových zemí ⇒ proces provázející narůstání společenských rozdílů

nejvíce se projevuje v ekonomické a sociální oblasti, tvoří spolu s kohezí hlavní vývojovou tendenci, která ovlivňuje ekonomický rozvoj těchto ekonomik. Projevuje se v rozdílech mezi rozvojovými zeměmi navzájem (vnější diferenciace), ale i uvnitř ekonomik (vnitřní diferenciace). Dále rozlišujeme diferenciaci politickou a ekonomickou.

• Příčina diferenciace: zapojení do světové ekonomiky, hospodářská politika, rozvojová strategie, geografická poloha a klima, demografické faktory (růst populace, podíl gramotnosti)

• Etapy ekonomické diferenciace:

  • první fáze v 60. a 70. letech – vytvoření dvou pólů rozvojového světa ⇒ země stagnující a země s vysokým ekonomickým růstem, v průměru vykazují vysoký ekonomický růst

  • druhá fáze v druhé polovině 70. let do počátku let 80. – diferenciaci urychlily ropné a surovinové krize (obrovský ekonomický růst surovinově vybavených ekonomik nebo obrovská propad ekonomik surovinově nevybavených)

  • třetí fáze od počátku 80. let dosud – nižší ekonomický růst a jeho větší ovlivňování inovačními procesy a strukturálními změnami ve světové ekonomice

• klesající koheze = vysoká soudržnost v 70. letech (podpora zemí OPEC v ropné krizi), od 80. let klesá kvůli narůstajícím rozporům mezi rozvojovými ekonomikami a politickým událostem

• vzestupná úloha tržních vztahů – v období získávání samostatnosti převládala rostoucí úloha státu v řízení ekonomiky (snaha o získání kontroly nad přírodním bohatstvím, investice). V 80. a 90. letech dochází k orientaci na tržní vztahy a rostoucí úloze soukromého sektoru. Byly vytvořeny strategie tržně orientovaného rozvoje, které spočívaly v podpoře soukromého podnikání a konkurence, odstraňování překážek k podnikání. Dochází k ekonomickým reformám, které měly za úkol snížit úlohu státu v ekonomice hlavně prostřednictvím privatizací

• industrializace

• rostoucí úloha integračních seskupení ve světové ekonomice