Světová ekonomika výcuc

• Afrika

Ačkoliv je zde stabilní tempo růstu HDP, je nejzaostalejší na světě. Více než 2 třetiny nejchudších států světa leží v této oblasti. K růstovým potenciálům afrického regionu patří zejména materiálová vybavenost – počet obyvatel, nerostné bohatství, rozloha, mohou být ale i brzdou ekonomického rozvoje – populační exploze, nedostatečné technologické vybavení, klimatické podmínky. V arabské severní částí je rozvoj založen na těžbě ropy, subsaharská Afrika je sužována bídou, hladem, zadlužeností a politickou nestabilitou.

• Asie

Vykazuje nejvyšší tempo růstu z rozvojového světa. Existuje zde velký populační potenciál, někde přísně regulován (Čína), někde opomíjen (Indie), který má mnoho negativních ekonomických i sociálních důsledků. Patří k heterogenním regionům, rozlišujeme další 2 subregiony:

• Jižní a východní Asie – je nejvíce rozvíjející se oblastí, zejména asijské nově industrializované země, jako je Jižní Korea, Tchaj-wan, Hongkong, Singalur = ANIZ. Rozvoj je založen na exportně orientované industrializaci. Liší se sice rozlohou, ale mají společné rysy:

• využití zahraničního kapitálu ve formě FDI, licencí a společných podniků

• podpora soukromého sektoru formou privatizace

• stimulace úspor

• investice do exportních odvětví

• modernizace vzdělávacího systému pro vysoce technicky náročnou práci

• sociální politika – udržující poměr mezi růstem mezd a produktivitou práce

Korejská cena za rozvoj: je založen na využití komparativní výhody levné pracovní síly, kdy při nízké úrovni mezd a odborné činnosti jsou potlačována demokratická práva a svobody občanů (slabost odborů a jejich potlačování vládou).

• západní Asii

• Latinská Amerika

Velký rozvojový potenciál (vědeckotechnický a inovační, přírodní zdroje). Největším problémem v 80. letech byly ozbrojené konflikty, vysoká míra inflace a vysoké zadlužení. V 2. polovině došlo k uklidnění politické situace a nastartování hospodářských reforem, které spočívaly ve změně strategie industrializace, privatizaci, strukturálních reformách a liberalizaci obchodu. Tyto reformy měly za následek finanční krizi a také zhoršování životních podmínek obyvatel.

V důsledku přijatých reforem a špatné politiky došlo přesměrováním kapitálových toků do USA, k devalvaci mexického pesa o 100 % - to vyvolalo velký pokles aktiv na burze – tento pokles odstartoval další poklesy měn a cen v zemích latinské Ameriky a vyvolal latinskoamerickou finanční krizi, která měla pokračování v 1999 v Brazílii – proces je nazýván tequilla efektem. Koncem 90. let se podařilo eliminovat hyperinflaci.

• Latinskoamerické nově industrializované země - Argentina, Brazílie, Mexiko, Chile = LANIZ.

  • Společné rysy hospodářské politiky:

    • pře započetím reforem

      • vysoká míra zásahů státu do ekonomiky

      • přílišná ochrana domácího trhu

      • politická nestabilita

      • neúměrné veřejné výdaje