Světová ekonomika výcuc

• Sebepožírající ekonomika - v CPE není v chování firem zabudovaná snaha snižovat náklady. Vývoj v jednotlivých zemích vždy spěl k ekonomickému kolapsu.

  • V Evropě se vyčerpání ekonomik projevovalo:

    • rostoucím zadlužením

    • omezováním investic do infrastruktury a veřejného sektoru

    • omezování spotřeby domácností

• Vývoj ekonomiky zemí s CPE

po 2 světové válce byla k SSSR připojena řada lidovědemokratických zemí jihovýchodní Evropy. Tyto země vytvořily Varšavskou smlouvu – vojenskopolitické seskupení. Ideologický vliv SSSR, v zemích se prosadil ekonomický systém SSSR.

• Vydělení zemí CPE ze světového obchodu bylo dáno faktory:

  • institucionalizací vzájemných vztahů vytvořením RVHP, jejímž účelem byla pomoc méně rozvinutým zemím Rady

  • materializací ekonomických vztahů – naturální směna, peněžní a cenové nástroje měly pouze evidenční význam

  • neúčastí ve světových měnových a kapitálových investicích (IMF, IBRD)

  • vnější vztahy s ostatními zeměmi podléhaly ideologickým hlediskům

Počáteční rozvoj zemí CPE byl impozantní – bylo dosahováno vysokého tempa růstu. Dokud byly k dispozici volné VF (pracovní sila, půda, kapitál, který byl získán přerozdělováním ve prospěch prioritních odvětví) docházelo k celkovému ekonomickému vzestupu doprovázeného růstem průmyslové výroby, zaměstnanosti a životní úrovně. V 60. létech došlo k poklesu růstu, začaly se projevovat nedostatky. V 70. létech došlo k mírnému růstu a po něm následoval v 80. letech hlubší pokles tempa růstu, CPE nedokázaly nalézt řešení krize. Charakteristickým rysem CPE bylo technické a technologické zaostávání za HVZ a trvalý pokles vývozní výkonnosti, zejména ve vztahu k HVZ. Nutnost nákupu technologií z HVZ vedl k vývozu výrobků do HVZ, ale nízká technická úroveň výrobků, s nízkým stupněm zpracování a nízkými cenami vedla k tomu, že domácí produkce nestačila krýt potřeby dovozu. Docházelo tak k soustavnému tlaku na platební bilanci a k růstu zadlužení.

• Reforma a transformace centrálně plánovaných ekonomik

Reakcí na problémy ekonomického růstu byly reformní hnutí - 1968 v ČSSR násilně potlačeno, pokračovalo v Maďarsku, Polsku.

• Hlavní rysy reforem ekonomiky:

  • změna úlohy a postavení centrálního plánování směrem k dlouhodobosti a zvýšení role finančních a cenových nástrojů

  • aktivizace hospodářských organizací – posílení jejich samostatnosti, zavádění samofinancování, samostatnost v zahraničním obchodě

  • rozšiřování pravomocí hospodářských organizací – možnost vytvářet vlastní plány, omezování počtu direktivních úkolů přechodem na nepřímé ekonomické nástroje v ukládání úkolů

  • objektivizace cen – měla zajistit vliv světových cen do ekonomiky

Reformní hnutí však neuspěla a v mnoha případech prohloubila ekonomické problémy. Reformy nemohly uspět, protože byly realizovány v podmínkách politického a ekonomického monopolu opírajícího se o státní vlastnictví. Reforma systému (úprava) tedy nebyla možná (monopoly, státní vlastnictví, nevznikl trh), naopak se ukázala nutná transformace systému (přeměna). Předpoklady pro radikální ekonomickou reformu vytvořily až demokratické revoluce, které proběhly v létech 1989-1990 v Evropě v CPE. Odstraněním politického monopolu komunistických stran a vznikem pluralitních společností vznikly podmínky pro přechod k tržní ekonomice.