Světová ekonomika výcuc

Ve vztahu k EU realizuje Rusko politiku vzájemné spolupráce. 2005 podepsán projekt čtyř „road maps“, týkající se ekonomické spolupráce v oblasti obchodní a ekonomické spolupráce, celní problematiky, telekomunikací a dopravy, energetiky, kosmu a ochrany životního prostředí.

EU a její postavení ve světové ekonomice

Vývoj Evropské unie

Po 2. světové válce vyvstaly v západní Evropě otázky jak se zbavit hrozby války, jak zajistit poválečnou obnovu Evropy a bezpečně zapojit Německo do evropské politiky. Od 1945 dochází k politickým iniciativám směřujícím k obnově západní Evropy na nových, integrovaných základech. To vyžadovalo usmíření mezi Francií a Německem. Německý těžní průmysl byl pod kontrolou - pouze dočasné řešení. Obnovení hospodářské moci Německa se nejvíce obávala Francie, potřebovala německé uhlí pro své lotrinské ocelárny. Američané a Britové tlačili na Francii, aby navrhla politické řešení dané situace, které by umožnilo hospodářskou a sociální obnovu Německa a zároveň neohrozilo mír na kontinentě. To vedlo Francii k vypracování návrhu na vytvoření

• Evropského společenství uhlí a oceli – ESUO, nazývané též Montánní unie - první integrační seskupení po 2. světové válce. Autorem byl Jean Monnet. Navrhoval, aby se Francie vzdala kontroly nad svým těžebním průmyslem výměnou za evropskou kontrolu německého těžkého průmyslu. Cílem bylo ukončit francouzsko-německé soupeření a vytvořit základy evropského sjednocení. Francouzská vláda návrh přijala a Shuman jej předložil francouzskému Národnímu shromáždění - Schumanův plán. Jednání o Montánní unii mezi Francií, Itálií, západním Německem, Belgií, Nizozemskem a Lucemburskem začala v červnu 1950 a skončila podepsáním Pařížské smlouvy 6 státy v dubnu 1951, ratifikována byla všemi členy 1952 (členy jsou Francie, Itálie, Německo, Belgie, Nizozemsko, Lucembursko)

  • Ekonomický význam Pařížské smlouvy spočíval v integraci obou klíčových sektorů (těžby uhlí a výroby oceli).

  • Smlouva deklarovala jako své cíle hospodářský rozvoj, zvyšování zaměstnanosti a životní úrovně obyvatelstva, hlavní podstatou bylo ale vytvoření společného trhu montánních produktů a zajištění nadstátní regulace celého reprodukčního procesu v ocelářském a uhelném průmyslu.

EUSO bylo založeno 1950 na dobu 50 let a její platnost vypršela v 2002. Niceskou smlouvou byly veškeré její prostředky převedeny na Smlouvu o Evropském společenství.

• Záhy po vytvoření EUSO se objevují pokusy o rozvinutí západoevropského integračního procesu i do oblasti vojensko-politické. Iniciátorem byla Francie - Plevenův plán na vytvoření Evropského obranného společenství EOS (1952) – právo disponovat ozbrojenými silami členských států mělo přecházet na společný nadnárodní orgán - mezinárodní kontrola národních armád. Tyto pokusy byla neúspěšné, Francie odmítla ratifikaci z obavy z vyzbrojení západního Německa.

• Konference ministrů zahraniční členských zemí ESUO v Messině na Sicílii (březen 1957) se dohodla na vytvoření dvou organizací – jedné pro společný trh a druhé pro atomovou energii. Byly zpracovány 2 návrhy dokumentů: Smlouva o zřízení Evropského hospodářského společenství EHS (první Římská smlouva) a Smlouva o zřízení Evropského společenství pro atomovou energii EURATOM (druhá Římská smlouva), byly ratifikovány 1958 členskými zeměmi (Francie, Itálie, západní Německo, Belgie, Nizozemsko, Lucembursko).

  • Smlouva o zřízení Evropského hospodářského společenství EHS (první Římská smlouva) byla přijata na neomezenou dobu. Základní cíle:

    • zřídit společný trh a hospodářskou a měnovou unie

    • užší spojení mezi evropskými národy

    • hospodářský a sociální pokrok zemí, odstranění překážek, které je rozdělují

    • zlepšovat životní a pracovní podmínky

    • zmenšování rozdílů mezi jednotlivými oblastmi