Hospodářská politika vypracované otázky k ústní

Dezinflace – pokles inflace, CB se snaží snižování inflace

Deflace – záporná inflace, klesají ceny

Index spotřebitelských cen – zveřejňuje jednou za čtvrt roku,

CPI – zveřejňuje každý měsíc, import zboží – spíše se vychází z tohoto

Vnější hospodářská politika (definice, cíle, nositelé, východiska realizace)

Definice:

• Vnější hospodářská politika (VHP) – definována jako disciplína zabývající se zahraničně-obchodními vztahy s cílem zabezpečit vnější ekonomickou rovnováhu.

Nositelé VHP:

• Především vláda a centrální banka – snaží se za pomoci určitých nástrojů (např. cel, kvót, mezinárodních smluv, daní, úrokové míry, devizového kursu) dosáhnout specifických cílů (především vyrovnané platební bilance, určité úrovně zahraničního dluhu či investic).

Východiska, zásady a problémy realizace VHP:

• Tvůrci VHP vycházejí z pramenů mezinárodního práva veřejného i soukromého stejně jako práva vnitrostátního.

• Zásady zle členit na : Obecné X Specifické

• Obecné zásahy : zásada svrchovanosti, rovnoprávnosti, nevměšování se do vnitřních záležitostí a respektování národních zájmů.

• Specifické zásahy: zásady svobody obchodu nebo protekcionismu, zásada reciprocity (vzájemná vazby poskytovaných ústupků či výhod mezi partnerskými zeměmi), zásada národního režimu (poskytování stejných podmínek osobám a kapitálu ze zahraničí jako domácímu)

• Nejdůležitější zásada : Zásada nejvyšších výhod (závazek jedné země poskytnout všechny výhody v oblasti zahraničního obchodu partnerskému státu, které byly a budou poskytnuty jiným partnerským státům).

• Dosahování hlavního vnějšího cíle – vyrovnané platební bilance – může být v konfliktu s dosahováním vnitřních cílů HP.

Smluvní nástroje VHP

• Základem je mezinárodní smlouva uzavřená mezi zeměmi, kterou jsou tyto země vázány a která určuje obchodní režim partnerských zemí.

• Může být bilaterální (smlouva dvou zemí) nebo multilaterální (smlouva mezi více zeměmi.)

Mezi smluvní nástroje patří :

• Obchodní smlouvy – ujednání mezi dvěma partnerskými zeměmi uzavírané na úrovni hlav států a jsou vysoce formalizované. Oproti obchodním dohodám jsou dlouhodobější, rámcovější a obecnější.

• Obchodní dohody – specifikují obchodní smlouvy, určují obsah obchodní výměny a zbožovou strukturu. Uzavírají se zpravidla na 1 rok.

• Platební dohody – úmluvy o způsobu vzájemného vyrovnání pohledávek a závazků vyplývajících z hospodářských vztahů jednotlivých zemí. Určuje se v nich zúčtovací měna, platební tituly, úročení apod.

• Platební dohody ve volně směnitelných měnách

• Clearingové platební dohody – umožňují rozvíjet obchod při nedostatku volně směnitelných měn

• Výměnné obchody (barter) – vývoz v určité hodnotě je vázán na dovoz v určité hodnotě tzn. domácí vývozci podstupují své pohledávky domácím dovozcům, aniž by docházelo k pohybu peněz přes hranice či clearingu. (při výrazném nedostatku volně směnitelných měn)

• Mezinárodní surovinové dohody – dohoda mezi producenty minerálních surovin (ropy) či zemědělských komodit (kávy), jejíž cílem je stanovení minimálního a maximálního množství produkce daných komodit, a tím pádem stabilizace cen těchto komodit. (např. OPEC- Organizace zemí vyvážejících ropu)

• Smlouvy o integračním seskupení – uzavírají země především z ekonomických důvodů, s cílem využít výhody specializace, dělby práce a komparativních výhod k stimulaci ekonomického růstu jednotlivých zemí.

• Všeobecná dohoda o clech a obchodu (GATT) – (uzavřená v r. 1947) – týká se světového obchodu. Jejím cílem je postupné snižování cel a netarifních bariér obchodu a podpora ekonomického růstu světové ekonomiky.