dětská poezie

Ukázka: 
Myš domácí 
Myš domácí je šedivá,/ jiná snad ani nebývá./ Má stejnou barvu jako slon,/ vypadá 

úplně jak on.// Naštěstí, jak jsou navyklí/ sloni dost často mají kly/ a chobot nosí 
povinně/ u slonů v každé rodině.// To u myší se nevyskytne./ A proto kočky, psi a 
bytné/ na první pohled odliší/ ve spíži slona od myši. 

Had 
Byl strašidelně starý had/ a těžký jako cent,/ ten začal život 

pomlouvat/ a chtěl psát testament.// Už v duchu rozdal vše, co 
měl,/ jen na papír to dát-/ když najednou se rozpomněl,/ že 
nedovede psát.// I povzdechl a zaslzel-/ a pak se rozesmál/ a 
zavázal se na uzel/ a vesele žil dál. 

(Písničky bez muziky) 

Óda na lelky 
  
Kromě paní učitelky 
celá třída chytá lelky, 
tlustý, tenký, malý, velký, 
sedí jako přišití, 
hledí něco chytiti. 
  
Už je lelků plná třída, 
okna, skříně, stůl i křída, 
nadarmo se nepovídá, 
že se dílo podaří, 
když se ruka k ruce přidá. 
Někdy se to vydaří. 
  
Jenom paní učitelka, 
chudák nešťastná, div nelká, 
nechytila od pondělka 
ani jediného lelka, 
ji se totiž nelekne 
nikdo, ani lelek ne 
 

. 

  FRYNTA, Emanuel. Písničky bez muziky. 1. vydání. Praha : Albatros, 1988.  Óda na lelky, s. 71. 
 

Dále těží z hláskové instrumentace, z narušování 

gramatických, pravopisných a výslovnostních norem 
s komickým efektem, kalambúrního rýmu, novotvarů a 
formálního experimentu (kaligram). 

Babyčka 
My máme doma babyčku  
a sedá na ní kos, 
naklání černou hlavičku 
a zpívá všelicos. 
  
A dědeček se usmívá 
 a říká: „Kose, cvič se!“ 
A kos už jinde nezpívá 
než pouze na babyčce. 
  
Teď na ní jeho samička 
vyvedla sedm kosat –  
ta naše zlatá babyčka 
je požehnáním pro sad. 
 
FRYNTA, Emanuel. Písničky bez muziky. 1. vydání. Praha : Albatros, 1988. Babyčka, s. 18.