dívčí próza

Próza s dívčí hrdinkou 

• navazuje na příběhovou prózu 
• další užívané termíny: dívčí román, dívčí četba, 

román pro dívky, dívčí literatura 

• adresátem je pubescentní dívka, z toho plynou 

specifika žánru: 

– dominantní postavení dívčí hrdinky (kolem ní je 

modelován románový svět, je vytvářen výběr faktů 
a jejich interpretace) 

– atmosféra intelektuální i psychologická odpovídá 

dospívajícímu děvčeti 

– převaha emotivní složky v ději nad racionální 

– konfliktní situace v příběhu je vázána na typické 

prostředí (škola, rodina, parta) – hrdinka v nich 
osvědčuje své mravní kvality 

– důležitou částí syžetu je hrdinčino hledání jistot 

(jakéhokoli charakteru) 

• Typické motivy: 

– první citová vzplanutí (realizace snů a přání, 

hledání, zklamání, křivdy, deziluze) 

– obraz dívčí hrdinky v jejích kamarádských vztazích 

(ideální/konfliktní) 

– vztahy s rodiči (harmonické/konfliktní) 
– osobní krize hrdinky 
– obraz dívky v zájmech a koníčcích 

Podle encyklopedie literárních žánrů: 
• žánr populární literatury, který emotivním příběhem pomáhá 

adolescentním čtenářkám k jejich osobnostní proměně. Dívčí román 

zachycuje rozvoj osobnosti hlavní hrdinky v konfrontaci s jejím okolím 

(rodiči, učiteli a jejich výchovnými metodami, dále s kolektivem vrstevnice). 

Podstatnou funkcí dívčího románu je ztotožnění čtenářek s hlavní hrdinkou 

a situacemi, kterým dívka čelí. Hlavní hrdinka zpravidla čelí konfliktním 

situacím a prochází osobními zkouškami, které jsou dány příchodem do 

nové školy, úmrtím blízké osoby nebo rozvodem rodičů či vstupem do 

zaměstnání. Hrdinka se učí orientovat ve společnosti, snaží se vzniklé 

situace řešit, a tím citově, mravně i intelektuálně dospívá. 

 
V rámci dívčího románu rozlišuje týž zdroj dvojí model příběhu: