dívčí próza
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.
starším
Největšího rozkvětu se tento typ literatury
dočkal ve 20. a 30. letech, kdy výrazně vzrostla
jeho produkce. Dagmar Mocná toto období
nazývá „zlatým věkem červené knihovny“.
viz MOCNÁ, D. Červená knihovna. Studie kulturně a literárně historická.
Praha-Litomyšl : Paseka, 1996. s. 89.
S narůstajícím množstvím však klesala umělecká
hodnota této literatury.
Typickými příklady jsou tituly vydávané v edicích
Červená knihovna, Modrá knihovna nebo
Večery pod lampou.
Ukázka (Srdce v bouři)
• Současně mezi válkami vychází romány odehrávající se ve
studentském prostředí. Na rozdíl od oddechové četby
Večerů pod lampou, kde jedinou starostí dívky je, jak se
dobře provdat, jsou zde hrdinky vnímavými bytostmi
obhajující svou životní pozici.
• Na změnu hrdinek a prostředí upozorňuje např. Oldřich
Sirovátka: „Zatímco dříve se děj odehrával v zámožném
patricijském prostředí a hrdinka byla líbezná, avšak
umíněná a rozmazlená dívenka, první světová válka přinesla
obrat. Autoři hledali své postavy v ovzduší maloměstském
nebo lidovém, místo penzionátu se děj umisťoval na
gymnázia. … Hlavní protagonistkou se stala milá
sportovkyně nebo umělecky založená uličnice.“
(SIROVÁTKA, O. Literatura na okraji. Praha : Československý spisovatel, 1990. s. 23.)
• Společným znakem je však i nadále happy end a altruismus.
– Jaromíra Hüttlová (1893 – 1964)
• Dáša, pražská studentka (1929)
• Věrka, hvězda stadionu (1934)
– Vilém Neubauera (1892 – 1965)
• Sextánka (1925)
• Filozofka Mája (1926)
Výjimečné postavení zaujímá:
– Božena Benešová (1837 – 1967)
• Don Pablo, don Pedro a Věra Lukášová (1936)
– poprvé v české literatuře typ nevzhledné a introvertní hrdinky,
která není obklopena milující rodinou
– naráží na babiččino nepochopení a čelí obtěžování staršího