dívčí próza

• Metráček aneb Nemožně tlustá holka (1969) aj. 

Každý z uvedených autorů přistupoval ke stavební i výrazové stránce 

svých próz jiným způsobem, lze však vysledovat v jejich práci 

shodné rysy, například důraz na dějovost příběhů, motiv hledání 

vlastní identity a zobrazování skutečnosti z pohledu hlavní hrdinky 

(ich forma). 

Sedmdesátá a osmdesátá léta byla velmi příznivým obdobím pro prózu s dívčí 

hrdinkou. Romány v tomto období navazují na tvorbu 60. let. Vzrůstá 

čtenářská poptávka po knihách, které se snaží věrohodně zachytit dívčí 

hrdinku. Některá díla z předchozího desetiletí se dočkala mnoha reedic.  

Poptávky po tomto druhu četby využila krajská nakladatelství (např. Blok) i 

nakladatelství zaměřená na literaturu pro dospělé (Československý 

spisovatel, Mladá fronta). 

 
V této době vychází prózy: 

–  Věry Adlové  

• Jarní symfonie (1972) 

– Ivy Hercíkové  

• Johana (1980) 

– Jarmily Dědkové  

• Čas pampelišek (1976)  

– Stanislav Rudolf 

• Nebreč, Lucie (1972) 
• Něžně háčkovaný čas (1973) 
• Kopretiny pro zámeckou paní (1973) 

Typická pro tyto romány je psychologická analýza vnitřního světa, snaha o 

individualizaci a konfrontace s postoji dospělých.  

Nová vlna v oblasti literární tvorby pro dívky přichází po roce 1989. 

Nový politický režim přinesl radikální posuny v životním stylu (např. 

soukromé podnikání, možnost svobodně cestovat do zahraničí atd.), 

jejichž výsledkem byla nová morální kritéria a životní hodnoty, které 

ovlivnily i prózu pro dívky. 

 
Hrdinkami jsou zpravidla emancipované a sebevědomé dívky 

dospívajícího věku, které se nacházejí v krizových situacích a 

potýkají se s komplikovanými rodinnými a milostnými vztahy. Jsou 

nuceny řešit mravní dilemata a uspořádat si své životní hodnoty. 

Častá je v dílech také sexuální otevřenost.