dívčí próza

– skromná, věrná, zbožná, zcela podřízena svému 

muži 

– dvě základní funkce: zábavná, didaktická 
– anglický autor Samuel Richardson: 

• Pamela (1740) 
• Clarrisa (1748) 

1. polovina 19. století – žánr prochází 

proměnou, během níž je posílena didaktická 
funkce: 

– M. D. Rettigová: 

• Mařenčin košíček, dárek malý pro dcerky české  
Ukázka (Arnošt a Bělinka) 

– M. A. Pedálová: 

• Myrtový věneček (1828) 

Obě díla nesou prvky evropského sentimentálního románu konce 18. století (podřízenost muži) a 

některé znaky naučné literatury z počátku 19. století 

 
2. polovina 19. století – další posun – nový typ literatury pro dívky:  

– příběhy naplněné bojem o emancipaci 
– snaha získat vlastní nezávislou existenci 
– boj za právo na vzdělání 
– tendence rozhodovat samostatně o svém životě 
– více realistických znaků na úkor sentimentálních 

Značného rozkvětu dosáhla evropská próza s ženskou hrdinkou 

v období přechodu romantismu k realismu: 

–

Ch. Brontëová: 

•

Jana Eyrová (1847, č. 1875) 

Z vrcholných realistických románů zmiňme například Paní Bovaryovou (1857) Gustava 

Flauberta, Malou Dorritku (1857) Charlese Dickense nebo Annu Kareninovou 

(1873) Lva Nikolajeviče Tolstého. 

V českém prostředí kořeny též v realistické próze s 

ženskou hrdinkou: 

– B. Němcová, K. Světlá, V. Hálek 
– 1. dívčím románem u nás je dílo E. Krásnohorské (1845 

– 1926) 

• Svéhlavička (1887) 

– autorka zde přepracovala německý román Trozkopf (1885) Emy 

von Rhoden a rozšířila ho o další tři pokračování  

» Nevěstou 
» Ženuškou 
» Babičkou 

– tzv. penzionátní román 

Přelom století – další změna – spíše úpadek žánru: 

– opakující se standardní situace (vykonstruované) 
– neživé postavy 
– řešení pro ženy vidí ve sňatku s bohatým mužem,