dívčí próza

 
Na tyto posuny upozorňuje například Jaroslav Toman: „tvůrčí záměry, 

podmíněné tolerantnějším ovzduším doby, se projevily například 

v nové sociální pozici zdravotně handicapovaných hrdinek, ve 

svobodomyslných názorech a postojích dívčích protagonistek nebo 

v detabuizaci erotiky a sexu.“  

TOMAN, J. Umění a trivialita v próze s dívčí hrdinkou devadesátých let 20. století. In: 

Český jazyk a literatura. 2009-2010, roč. 60, č. 4, s. 194. 

90. léta: 
• reedice meziválečných románků 
• zatímco v zahraničí vítězí mimořádné typy 

dívek a převládá exkluzivní prostředí, u nás i 
nadále preferovány prázdninové příběhy 
prvních lásek, řeší se následky prohřešků, 
poklesků 

– aplikace horoskopů a osudových předurčení 

v běžném životě 

– pronikání sexu a erotiky 
– vulgarizace jazyka 
– „aktuální problémy“ 

• velkou roli hraje vliv komerčnosti 
• v nakladatelské praxi se objevuje nadprodukce 
• návrat pojmu dívčí román devalvuje termíny 

próza s dívčí hrdinkou, společenská četba, dívčí 

četba 

• lze sledovat několik poloh, které jsou svým 

způsobem krajní 

•  projekce dívčího aspektu (hledání identity) se 

začíná prolínat s aktuálními    problémy doby 

• sexuální otevřenost 
• zvýšení výchovné modelovosti – E. Bernardinová 

– epizodní řazení série románů Blanka... 

(Urbanová: „novodobá exempla“) 
 

• triviální literatura (např. L. Lanczová): 

– oblíbená konstrukční schémata 
– nekomplikovaný syžet 
– málo diferencovaná výrazová rovina lexikální, 

syntaktická i frazeologická (v dialozích nápadná 
stylizace, klipovost, filmová zkratka) 

– v názvech převládají slova: láska, nebe, léto, názvy 

znamení horoskopu,...) 

– časté omezení na tematickou rovinu 
– v duchu osudových předurčení 
– umělecká nenáročnost  
– konvence 

– modelovost 
– myšlenková plytkost 
– neexistují tabuizovaná témata 
– odráží povrchnost a klipovost doby (dívky často sledují