dívčí próza

– kultivační: vystupují zpravidla hrdinky-uličnice s dobrým 

srdcem, ze kterých se postupně stávají uvědomělé ženské 

bytosti 

–  emancipační: typickými hrdinkami příběhů emancipačních 

jsou nesebevědomé a nenápadné dívky, které se nečekaně 

rozvinou v nadané a úspěšné osobnosti 

• Problémem tohoto žánru bylo vždy hodnotové 

měřítko/umělecká hodnota. 

– Oscilace na hranici braku a vysoké umělecké 

literatury. 

• Ukázky – který z textů odpovídá které výše 

uvedené kategorii (s. 67,8) 

Pro triviální literaturu je charakteristická: 

–  zábavná a relaxační funkce 
– postrádá originalitu a uměleckou kvalitu 
– zachycuje iluzorní a idealizovaný obraz skutečnosti 
– objevují se syžetová schémata a stereotypy 
– neživotné postavy 
– realita banalizována nebo hyperbolizována 
– happyendové zakončení příběhu 
– zjednodušená charakteristika postav a jazyková klišé 
– U dívčí prózy zvýšená emocionalita, často až sentimentalita 
 

Oldřich Sirovátka ve své knize Literatura na okraji dodává, že v této souvislosti se někdy 

triviální literatura označuje jako „depersonalizovaná“, jelikož je to „literatura bez 

autorů“. „Úloha osobnosti spisovatele je omezena na volbu, využití, kombinaci a 

obměňování hotových literárních stereotypů a konvencí. Záleží na obratnosti, 

pohotovosti, dovednosti a píli jednotlivých autorů; tím vznikají mezi nimi různé 

rozdíly a stupně.“  

Tento typ literatury, který „nevyžaduje přemýšlení“, vyhledávají tedy především 

nenároční čtenáři, kteří v této četbě nachází to, co očekávají: zábavu, 

dobrodružství, romantiku, empatii aj.  

•

   Za nejpodřadnější vrstvu triviální literatury je označován literární brak, kýč nebo 

škvár, obrazně zvaný literatura na okraji.  

•

   Do triviální literatury se řadí kromě dívčích románků také detektivní romány,