nonsens

-Líp být mrtev- 

vzdychla mrkev 

  
A v tom se ozve Fazole: 
-Nestrkej se, Karfióle! 
  
-Co já? To byla Kapusta! 
Podívej se, jak je tlustá! 
  
-Tak ať nás rozsoudí Zelí! 
-Zelí? To přece nic neví! 
  
Zelí vstane, řekne jasně: 
-K čemu vaše hádky vlastně? 
  
Ať chceme nebo nechceme, 
všichni v polévce umřeme. 
  
 

-Líp být mrtev- 

vzdychla mrkev 

  
Antologie Ostrov kde rostou housle BRZECHWA, Jan. Zoo a jiné 

básně pro děti. Vyd. 1. Brno : Barrister & Principal, 2010. 

Na trhu, s. 28-29. 

Ogden Nash  

báseň Vepř 

  
Ten skromná vepř, pokud se nepletu, 

nám dává šunku, špek a kotletu –    

a sám si odtrhuje od huby: 

obědvá slupky od brambor a otruby 

  
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Ostrov, kde rostou housle. 1. vydání. Praha : Albatros, 1987. Vepř, s. 79. 

Český nonsens 

• V české poezii se nonsens začal nejvíce prosazovat v 60. letech 20. 

století, do té doby se v naší tvorbě objevoval jen sporadicky. 

Kreativní rozmach poetiky nonsensu nastává v průběhu 60. let v 

zřejmé souvislosti s obecnou orientací na hry s jazykem a potěšení z 

fikce, osvobozené od bezprostřední účelovosti. 

 
• K jistému útlumu dochází v průběhu let 70. kdy normalizace 

nejcitelněji postihla právě dětskou poezii. Mnozí básníci publikovali 

své verše pouze v dětských časopisech a to buď anonymně nebo 

pod pseudonymy. Jejich knížky vycházely výhradně v samizdatových 

edicích či exilových nakladatelstvích. Jen několik málo knih stihlo 

vyjít ještě na počátku 70. let. (L. Dvořák – Omluvenky pro poškoláky, 

J. Havel – Člověče nemrač se).  
 

• Teprve s liberálnějším prostředím 80. let se dětská poezie mohla 

vrátit k nonsensové tvorbě, která v ní má své pevné místo dodnes.