nonsens

O jazykové nápaditosti a tvořivosti Edwarda Leara svědčí už to, že 

bývá překládán tzv. esteticky ekvivalentním překladem. Běžný překlad jeho 

díla je nemožný, neporozuměli bychom vtipu pro rozdílná kulturní 

prostředí a neznalost reálií.  

•  

Do českého jazyka byl přeložen víc jak sto let po té, kdy vyšel v Anglii. 

První překlady spadají do 60. let 20. století. Jak k tomu uvádí Vladimíra 

Gebhartová v referátu Osvobozující gesto nonsensu, Současnost literatury 

pro děti a mládež, 1998, s. 26, k problematice teoretické i praktické 

známosti nonsensu, kdy jsme znali proslulý anglický nonsens lidové poezie 

úryvkovitě a nadto ještě zprostředkovaně (viz překlady z Maršaka, který 

přeložil anglický originál …). Prakticky první poučenější slova jsme mohli 

čerpat až z překladu statí ruského teoretika Korněje Čukovského Od dvou 

do pěti (1959).  

 
•  

Lear si užíval jazykové nevázanosti i při dopisování s přáteli např. 

„Třipský Kulimrku! Inkle cinkle poblobokl můžebachr? Vóbr! Krysa třimpl 

vóbr. Okul škrab biblibangibou vidl šibl togo-togo velmačenstvo amsky 

flamsky damsky krohoutiprk švix. Buchy stýsky basňa Majdapip“ Velká 

kniha nesmyslů s. 238 
 

• V posledních letech se stávají limericky „módní záležitostí“, po roce 

2000 vyšlo několik sbírek limeriků např. Limericky po Česku od 

Stanislavy Urbanové (2008), 99 dědečků a 1 babička: 100 limeriků 

k poctě Edwarda Leara  Jiřího Žáčka (2001), … 
 

•  

K porovnání lze využít např. Jiřího Žáčka: 

–  Zásadním rozdílem už je adresát samotný. Lear psal limericky k potěše 

dětem, Žáček se snaží zaujmout mnohem širší pole působnosti, a tak