nonsens

Čukovskij, začal pátrat po nonsensu i ruském folkloru a 

poté i vydává knihu Od dvou do pěti, ve které mimo 

jiné rozpracovává teorii nesmyslné poezie a hájí její 

význam před dospělou veřejností, u které se, alespoň 

v počátku, nesetkal s pochopením.  

– Čukovskij namítá, že tyto nesmysly nejen dětem neškodí, 

ale naopak v něm posilují smysl pro reálnou skutečnost – 

„nesmysl smyslem naplněný“, vědomé odklonění od životní 

reality totiž vede nakonec děti k realistickému chápání 

skutečnosti.  

• V tom je právě humor nonsensu (neboli perevertyše, jak tyto 

převrácenky sám nazývá)  básně jsou pro děti humorné právě 

proto, že vědí, že to tak ve skutečnosti není.  

• Poukazuje při tom právě na ruský folklor a používá příkladu básní 

kde lidé jezdí na nejrůznějších objektech, jen ne na těch, které by 

to logicky měli být. Místo na koni tedy postavy jezdí na slepici, 

býkovi či naběračce. 

Sedla bába na berana 
a už bude za horama… 
  
Doktor jede na praseti, 
na hřbetě má deset snětí… 
  
Vysedněte na slepice, 
rozjeďte se do mlýnice… 
  
A Jerema jede z dvora, 
na kachňátku pole orá… 
  
Jede kuchař na sběračce, 
vpředu má dva rendlíky… 
  
Zapřáh koně, a kůň nemoh. 
Zapřáh mušku, a ta jela, 
na humna se rozjela… 
 
ČUKOVSKIJ, Kornej Ivanovič. Od dvou do pěti. 3. vyd. Praha : Albatros, 1975. Moudré 

nesmysly, s.225-226. 
 

Představitelé nonsensu 

Christian Morgenstern (1870 – 1914) - je 

považován za zakladatele německé 
nonsensové poezie, také jeho básně jsou 
založeny na humoru, groteskní lyrice,  hře 
s absurdnem a deformování slov (Košilela)  

Košilela 

KOŠILELA 
Znáš sirou košileli? 
Třepetatá, třepetatá. 
Jsi proklat, majiteli! 
Třepetatá, třepetatá. 
Teď třeská a pleská v ní vánek. 
Vichrůrůrej, vichrůrůrej. 
Kvílivá jak uplakánek. 
Vichrůrůrej, vichrůrůrej. 
Docela osiřela