próza s dětským hrdinou

→ postavy outsiderů se z ryze realistických próz 

stěhují do oblasti próz s fantastickými a 
magickými prvky 

2. polovina 20. století:  

vzorec outsider je zbaven svého přirozeného prostředí 

rodiny, vytržen ze životního stereotypu a předčasně 

zbaven makrosociálního tlaku, kde se jeho předchozí 

sociální zkušenosti konfrontují s negativními = 

specifický fenomén určité psychosociální krize (hrdina 

je konfrontován s osamělostí a cizotou technokratické 

společnosti), která je hrdinovým vývojem překonávána 

a slouží jako východisko ke konstrukci literární postavy. 

Outsiderské téma figuruje ve dvojím významu: 

– obraz vyděděnce jako zachránce (iniciační fáze 

odloučení)  

– a současně role vyděděnce jako zachraňovaného 

(důraz na individualitu) 

• prostor domova x prostor cizoty 
 

filozofizace – pronikání závažnějších témat do LDM (literatura odpovědí je 

nahrazena literaturou otázek – ve světovém kontextu již od 60. let) 

– v 90. letech spojena se jmény D. Fischerové, I. Procházkové (Středa nám 

chutná), Jany Knitlové 

UKÁZKA 

• texty usilují o odkrytí určitého pozadí (rodinného, kulturního, historického) 
• v centru pozornosti stojí sebeuvědomování jedince, proces získávání 

zkušeností, pohled do lidského nitra 

• moment jedinečnosti každého z dětských hrdinů/iniciační rozměr 

próz/archetypální znakovost – Cilka – motiv opuštěnosti, jméno získává 

anagramem (aluze na její královský původ), pokus vtěsnat se jí do 

konvenční šablony – zbavuje jí pocitu štěstí, útěk – snaha zachránit 

identitu, zrání, archetypální motiv věčného šťastného dítěte, motiv 

dospělého, který si neztratil schopnost hrát, dítě jako nejcennější součást 

osobnosti,  

• proces prožitkového sebezkoumání 
• výsledkem má být často nabytá sebedůvěra 
• aktuální témata – handicapovaní lidé, ale i sociální handicapy (jiná barva