ČESKÁ LITERATURA 20. STOLETÍ - zápisky z přednášek

Členové:

• První členové: Artuš Černý (teoretik, básník), Josef Havlíček (architekt), Adolf Hofmeister (básník, malíř), Jaroslav Seifert, Karel Vaněk

+ 1922: Wolker, Píša, Nezval

+ 1923: tvoří se pevné jádro, Wolker a Píša odcházejí

• Základní představitelé:

Vítězslav Nezval

Karel Teige - zasloužil se o vznik skupiny, skupina se kolem něj sdružila, teoretik, výtvarník (koláž)

Vladislav Vančura: student medicíny, vnímán jako autorita, první předseda

+ Jindřich Honzl (režisér, druhý předseda), Karel Černík, Josef Šíma, Konstantin Biebl, Karel Konrád, Julius Fučík

Výtvarníci: Jindřich Štyrský, Toyen, Burian, Frejka,

Divadlo: V + W, Bohuslav Ježek (hudební skladatel), Osvobozené divadlo

• Architekti: oddíl ARDEV

• Periodika, kde vydávali: Kmen (Teige, program), Červen (vlastník. S. K. Neumann, věnoval jim číslo), Proletkult =proletářská kultura (vlastník S. K. Neumann), Musaion (Čapek), Rovnost (brněnský časopis)

PROLETÁŘSKÉ UMĚNÍ

• Na počátku 20. let 20. století

• Vzešlo ze společenské krize

• Postavy pracující lidé, dělníci: pozitivní hrdina, chudý, žena- partnerka chápající muže

• Témata práce

• Konflikt: sociální tématika, nastavení společnosti člověka ničí

• Rudá barva- symbol vzpoury, revoluce, změny, výzvy ke změně společenského uspořádání: proměna role literární společnosti, role politika- vyjadřuje se ke společenským otázkám a má ambici změnit svět

• Po 1. sv. válce – těžké období – existenciální (hledání smyslu života) a existenční (nedostatek potřeb) krize– kým je člověk? Jaký je smysl života? Identita, úzkosti: koresponduji s ní a s tím co nastává během války, proces uvědomování se: komunistická strana, hledání tělem na existenční krizi

• Pocit zmaru, anonymita

• Náboženská a křesťanská symbolika, motivy apokalypsy, vykoupení- dělník- vykupitel, postrádají lidské rysy – bojuje a těžce pracuje

• Obraz revoluce – nastaví řád, vykoupení

• Konfrontace dělníka v literatuře a umění a pracujícího člověka – neodpovídá

• Karel Čapek: zamýšlí se nad názvem- autoři nejsou proletáři (Wolker), proletáři nevystupují, proletář to ani nepíše (intelektuálové z vyšších rodin) ani nečte– neodpovídá realitě, není pro proletáře- radují se přečtou román pro služby

• Nastavení pravidel hry – Jiří Wolker – „Proletářské umění“ 1922 – ideologické požadavky v umění – není dobré – různé identifikace autora na úkor uměleckosti politická agitka

• Tím, že ho nazval a přisoudil sebevyjádření, trochu ho pohřbil

• Ideologické pamflety

• Proletář: „superman“ (nejí, nepije, bojuje), revolučnost, vzpoura

• Poezie: Anna Proletářka (Olbracht), Těžká hodina a Svatý kopeček – inspirace pásmem Apolinaire (Wolker), rané sbírky Město v slzách nebo Na vlnách TSF – dominantní hra, kaligramy (Seifert), Rudé zpěvy (Neumann), Pracující den a Srdce a vřava světa (Josef Hora), Hudba na náměstí (Jindřich Hořejší)

• Prozaici: Pekař Jan Marhoul (Vančura), Nejkrásnější svět (Marie Mayerová)