Matoušek - Oslava

Ivan Matoušek

• Píše i maluje

• Autobus a Andromeda

  • Často bývá zařazována v oddělení pro děti a mládež, ale zrovna moc pro děti není

• Ego

  • Já – fascinací já

• Spas

  • Fantasmagorický svět, ale základem je Praha

• Jeho texty nejsou příliš dějové, jsou hodně orientované na analogie k jiným textům/obrazům – hodně do nitra postav, prožívání – specifičnost prožívání

• Adepti

  • Nejméně srozumitelný

  • Hodně se váže na jeho práci v laboratoři

• Já a Quiot Ivan Matoušek

• Ogangie

  • Analogie k Odyssee

• Oslava

  • Nemá jednoznačného hlavního hrdinu

  • První část – Já: tvořena deníkovými záznami nemocného muže (Antonín Vrána)

    • 5.února 2003 (83 narozeniny)

    • 13. srpna 2004, kdy Vrána podléhá rakovině plic

    • Syn + synova manželka mu dávají propisku k narozeninám – chtějí, abych psal

    • Záznamy jsou velmi strohé, všední – chod domácnosti/komentují činnosti

      • Absence emocí – i tehdy, kdy do těch záznamů začínají pronikat první zmínky o prvních projevech jeho nemoci

      • Vnáší do svého života řád – díky tomu mí pocit, že život drží pevně v rukou a má pod kontrolou, ale to se mění

        • Uvědomování si vážnosti té nemoci

    • Postupně se z těch záznamů vytrácejí informace o finančních transakcích a objevují se zatím jen zmínky, které vypovídají o pisatelových pocitech

      • „je mi stále hůř, nechci žít“ = vystupuje ze světa těch zdravých, vystupují z toho svého „normálů“

    • Jinakost je tu tématem

    • Jsou schopni tvořit, vymýšlet

    • Najednou se i Antonín ocitá jinde – postava přichází o svoji plochost, komplikuje se, prohlubuje se a dělá to tím, jak to vypráví

    • Text modlitby – vyjadřuje Antonínovu úzkost ze situace, kterou si uvědomuje a uvědomuji si, že to pod kontrolou nemá a ani nemůže

    • Úzkost – je tam úplně sám – to ho obrací k Bohu

      • Zlom ve charakteru psaní

    • Mnohem více zachycuje svoje nitru – jeho vztah k přírodě apod. občas tam vysloví skryté touhy

    • Vyšetření, léky – stručné – fyzický stav komentuje naprosto nezúčastněně

      • Tělo chápe jako přirozenou podmínku lidské existence

      • Duchovní a tělesní nevnímá protikladně, obě složky se doplňují a podmiňují

    • Tělo je pro něj prostředkem vyjádření ducha, citu – smrtelnost těla neignoruje, ale naopak stále více ji vnímá a čím dál tím víc chce zajistit kontinuity ducha

    • Postavy ve zbytku knihy – jména, rodinné vztahy, ale nejsou ve vztahu „Martin můj syn“, takže zpočátku čtenář netuší, že Martin je Antonínův syn, Alena je snacha – takže my jako čtenáři musím pronikat do prostoru – přináší informace o Antonínovi

    • On se definuje především prostřednictvím mezilidských vztahů – je dědeček, tchán, otec… - on existuje prostřednictvím vztahů v textu

    • Nejblíž mu svojí syn Martin (nejvíce se o něm dozvídáme)

    • Odkazuje v románu na svůj reálný život prostřednictvím Martina – co se tím děje? Podporuje to autentičnost celého sdělení a podporuje to zvědavost, jestli je to reálné?