Konverze do židovství a křesťanství v antice

Následující text řeší problematiku konverzí v časovém období od 1. stol do 5. stol., které změnilo podstatně dobový svět v souladu s vlivem helénistické kultury. Když hovoříme o tom, že helénismus byl nejdůležitějším zvratem v historii lidstva, je podstatné si uvědomit, v čem ten zvrat spočíval; A) helénistický svět byl světem transformace, která se od konce 4. stol. př. n.l. vyznačovala obecným přijetím prostorového uspořádání; B) Namísto tradičních, regionálně soustředěných topografií světa vytvořila ptolemaiovská kosmologická revoluce univerzální, hierarchicky rozlišenou architekturu kosmu. Současně s kosmologickou revolucí Alexandrovy výboje úspěšně internacionalizovaly tyto regionální geografie a svými kosmopolitními aspiracemi zpochybnily tradiční sociální vymezení politické identity; C) Společné působení helénistického kosmologického univerzalismu, politického internacionalismu a rozšířených kulturních a intelektuálních možností podnítilo nové otázky individuální existence; D) klasické kosmologické a metafyzické jistoty Platóna a Aristotela týkající se řádu věcí nahradilo etické zbloudění helénistické filosofie, jehož literárním příkladem je spletité bloudění Apuleiova Lucia. Všechny tyto helénistické transformace podněcovaly otázku, kterou údajně položil Ježíšovi neznámý obyčejný člověk? „Co mám dělat?“ (Mk 10,17.4.; E) helénistická náboženství byla součástí svého světa a stejně jako on procházela transformací: od tradiční zbožnosti přes mystéria až ke gnózi. Lokální praktiky se přizpůsobily, ale nebyly zcela potlačeny pozdějšími náboženskými formacemi, přičemž původní praktiky původně cizí byly začleněny do helénistického kosmopolitismu; F) helénistické myšlení bylo charakterizováno svým sklonem k systematizování, vlastnosti zděděné od klasických Řeků. V helénistické kultuře byly příklady tohoto řeckého nadání pro kompilaci a systemizaci Ptolemaiův astronomický sylabus, Artemidórova oneiromatická taxonomie, Zósimovy alchymické reflexe, literární kompendia mágů, křesťanů a židů, orfiků a gnostiků a soupeřící náboženská propaganda různých mysterijních tradic. Realizace Alexandrova kosmopolitního ideálu nezávisela tak na postupu řecké civilizace, jako spíše na charismatickém géniu vládce samého a s jeho smrtí se rodící se říše brzy rozpadla. Svět se brzy vrátil do politické podoby, kterou měl před Alexandrem. V roce 212 př. n.l. se Řím začal – zprvu nezávazně – účastnit se helénistických záležitostí, až posléze pohltil celé Středomoří včetně posledního nezávislého státu Egypta, který zanikl r. 30. př. n.l. Martin: L.H: 1997.(s.6-7).

Problematika konverze (obrácení), která významně poznamenala společnosti v antice zejména v časovém období 1. až 5. století n.l. na rozsáhlém území římské říše a okolních oblastí, zejména v Palestině, v Malé Asii, v provincii Syria (Antiochii), Egyptě (Alexandrii) a na území Asia proconsularis, Kartágo aj. Soustředili jsme se na druhy konverzí, které probíhaly zejména z pohanství do židovství a křesťanství, ale i filosofické obrácení, intelektuální obrácení, i případy násilných obrácení pohanů po uzákonění křesťanství jako státního náboženství. Záměrem tohoto článku je na pozadí dějin a literatury zachytit pro lidstvo závažné téma, které podle našeho názoru hluboce ovlivnilo chování, konání a jednání antického světa do budoucnosti a vzneslo další témata, které se dotýkají politiky, náboženství a společenského a náboženského života dotčených oblastí, ovlivněných helénismem (4. stol. př. n.l. do konce 1. stol. př. n. l.) coby kulturního fenoménu, který je pokládán za nejdůležitější období v dějinách lidstva, i když v antickém dějepisectví je pokládán za úpadek mezi klasickou řeckou dobou a římským mírem. V článku se již setkáme se společnostmi, žijícími v rozmezí roku 1. n.l. – 5. n.l., které vlivem období helénismu prošly a v duchu předchozího vývoje je třeba i problematiku společenského a náboženského života v rozmezí této doby chápat tak, že zde vcházíme do zcela změněné atmosféry starověkých společností Předního východu, Řecka a Říma a jiných oblastí, které později zasáhne christianizace a obrátí životy společností pro ně zcela novým směrem. Politický vývoj helénismu končí postupným ovládnutím helénistických států Římany. I v době římského císařství se v Řecku a ve východních oblastech římské říše se nadále rozvíjela řecká kultura. Oliva: (2001: s.115).