Otázka č. 20 - Základní pojmy - Etika a základní etické otázky

• Etika sofistů

  • pozornost obrácena dovnitř lidského společenství, růst významu etiky

  • relativizují jednotlivé morální pojmy – dobro a zlo (co je pro jednoho dobro, je pro jiného zlo a naopak) – základní pravidla života obce

  • rozvíjejí spor o to, zdali jsou lidské zákony dány přirozeností (věcné a neměnné), či zda jsou lidským díle (změnitelné)

• Etika Sokratova

  • hlavní cíl života: blaženost (eudaimoniá) → následek ctnostného života

  • žít ctnostně znamená znát dobro a také dobro konat → etický intelektualismus

  • mravní autorita: vnitřní božský hlas (daimonion)

  • analyzoval mravní pojmy

• Etika Platonova

  • etické problémy spojoval s otázkami státu

  • vytvářel představu dokonalého světa idejí, v němž nejvyšší ideou je idea dobra (opravdové dobro je součástí světa idejí, ostatní dobra jsou pouze jeho odleskem)

  • 4 základní ctnosti: moudrost, statečnost, spravedlnost, umírněnost

• Aristotelova etika

  • jako první systematizoval etiku

  • předmětem etiky – hledání nejvyššího dobra jako účelu lidského snažení a stanovení jednotlivých ctností jako prostředku k dosažení toho účelu

  • na ctnostném životě a jednání je založena lidská blaženost → nejvyšší dobro

• Epikurejská etika

  • individuální a ateistický charakter

  • popíral možnost božského vlivu na přírodu a člověka

  • každý se stará jen o svoje dobro – slast (ataraxia) = štěstí = dosažení duševního klidu, odstranění strachu ze smrti, z bohů, zbavení se bolesti

• Stoická etika

  • smíření se s osudem, trpělivé snášení života

  • apatia = dosažení vnitřní svobody a oproštění se od vášní

  • žití v souladu s přírodou, ve shodě s vlastní přirozeností, rozumem

Středověk

• etika založená na víře → křesťanství (Desatero)

• Augustinova etika

  • predestinace = boží předurčení, kdo bude spasen, kdo zatracen

  • nerozhodují dobré nebo zlé skutky člověka, ale Boží vůle

• Etika Tomáše Akvinského

  • přejímá antické ctnosti a přidává křesťanské (láska, naděje, víra)

  • uznává svobodu lidské vůle → hřešit i konat dobré skutky

Renesance

• etický cíl = svoboda lidské osobnosti

• Machiavelliho etika

  • politik se nemůže řídit společenských dobrem, ale může použít k dosažení cíle jakýchkoliv prostředků

  • dobro znamená užitek pro všechny, nikoliv jen pro jednotlivce

• reformační etika – vyrůstá z obrody křesťanství

Novověk

• Hobbesova etika

  • ovlivněn zkušeností anglické revoluce

  • vychází z předpokladu přirozeného stavu, v němž lidská společnost neexistuje → neexistuje dobro ani zlo, jen soukromý zájem

  • vzájemný boj → společenská smlouva – morálka, stejně jako náboženství jsou pak nástroje vlády

Oscvícenství

• Rousseauova etika

  • člověka zkazila společnost

  • za původ zla považuje vznik soukromého vlastnictví půdy

  • ideální společnost – přiměřený majetek pro všechny

• Kantova etika

  • dobro je to, co odpovídá příkazům morálního zákona vloženého do každé rozumné bytosti a nezávislé na podmínkách, ve kterých člověk žije a okolnost do kterých se dostává