Otázka č. 20 - Základní pojmy - Etika a základní etické otázky

- morálku v každé společnosti tvoří:

• morální normy – pravidla (např. desatero)

• morální vztahy – mapují současná stav morálky ve společnosti

• morální ideál – představa o dokonalém morálním stavu společnosti

- vztah morálky a práva:

• část morálních norem je obsažena v právním řádu

• právo vyrůstá vždy z morálky doby a z představ lidí o tom, co je a není správné

• právo existuje vedle morálních norem a umožňuje objektivní posouzení jejich dodržování, formální autorita má možnost trestat za nedodržování

• morální norma

  • požadované pravidlo jednání (např. nepokradeš, nezabiješ,…)

• morální hodnota

  • ideální cíle lidského jednání

• Historické kořeny morálky je možné hledat v různých systémech:

Náboženské systémy: je odvozují od postavy autoritativního zákonodárce, jehož vůle je předávána z generace na generaci buď ústně, nebo prostřednictvím posvátných textů. Platné mravní normy jsou dány výkladem těchto textů, který se ovšem v dějinách může značně lišit. To můžeme vidět např.: na přístupu k trestu smrti, který některá náboženství odmítají, jiná schvalují.Některá, která je dříve schvalovala je dnes odmítá.

Filosofické systémy: odvozovaly morální normy z přirozeného řádu světa, z určitého pojetí lidské přirozenosti, z obecného postavení člověka jako jedince ve světě a podmínek jeho života.

Vědecké systémy: se opírají buď o teorii her, v níž se zkoumají strategie vhodné pro úspěšnou spolupráci ve skupině, nebo v poslední době o zvláštně bouřlivě se rozvíjející evoluční biologii pracující s neodarwinistickými teoriemi.

Mravnost

• rys člověka nebo jednání, které odpovídá přijatým pravidlům a hodnotovým představám dané morálky, zejména pokud je takové jednání v rozporu s okamžitým prospěchem či zájmem jednajícího. V tradičních společnostech se předpokládá, že normy mravnosti jsou náboženského původu: řídí se vůlí božstev či Boha. Pozdní antika je spojila s představou ctnosti, která je „sama sobě odměnou“ (stoikové). V moderních společnostech se mravnost často chápe jako čistě konvenční, neboť jí chybí společně uznávaný náboženský základ. Filozofické pokusy o založení mravnosti (etika) se buď opírají o princip rovnosti (nečiň, co nechceš, aby ti činili jiní; I. Kant), nebo zdůrazňují společenský charakter člověka a jeho odpovědnost vůči druhým (L. Feuerbach), anebo ukazují, že snaha o celistvost lidského života vyžaduje převzetí odpovědnosti a jistou „věrnost sám sobě“ (M. Heidegger)

Historie myšlení o etice

(od antiky po 20. století)

Antika

• Etika Démokrita

→ i starší přírodní filosofové Milétské školy se snaží zdůvodnit nový, politicko-morální obraz světa řecké demokracie

• představitel demokraticky zaměřené etiky, která organicky vyrůstá z jeho atomistické teorie

• ctnost a spravedlnost – odvozeny od pojetí obce jako demokraticky spravovaného společenství sobě rovných (vše, co pomáhá zachování obce je spravedlivé a ctnostné)