Otázka č. 20 - Základní pojmy - Etika a základní etické otázky

Morálka a právo

• právní vědomí

  • znalost práva

    • představy lidí o platném právu, o tom, co je podle práva a co je protiprávní, jaké chování je vynutitelné státní mocí

  • názory na spravedlnost

    • co je a co není spravedlivé, jako hodnoty by mělo právo chránit či potlačovat

• ignorantia iuris non excusat = neznalost práva neomlouvá

• morální hodnoty – představy i dobru a zlu, cti, spravedlnosti,…

• mravní normy

  • požadované pravidlo jednání

  • existují v pluralitě (mohou se v různých společenských vrstvách lišit)

• spravedlnost/nespravedlnost

  • tradiční pojmy morálky a práva

  • spravedlnost je takový stav věcí, který je žádoucí a odpovídá podstatě a právům člověka ve společnosti

  • nespravedlnost je stav, jenž je v rozporu s požadavkem obecného blaha a musí být odstraněn

• zákonnost (legalita)

  • stav společnosti, který je v souladu s právem

  • státní orgány jsou při tvorbě práva i při realizaci práva vázány zákony

• Legitimita

• ospravedlnitelnost, odůvodnění urč. postupu a jeho výsledku

• klade důraz na ospravedlnitelnost samotného platného práva

• kriterium = spravedlnost

• legitimita práva jako celku X legitimita konkrétního právního rozhodnutí

Legalita X legitimita =) Norimberské zákony

Svoboda

- nutná podmínka i hodnota k naplnění morálních cílů

- možnost volit, rozhodovat a jednat podle „své vlastní vůle“ a nést za to přiměřenou zodpovědnost

- lze ji chápat jako charakteristiku mezilidských vztahů – v ideálním případě jako soužití rovnoprávných individuí společně rozhodujících společné záležitosti a chránících soukromí jednotlivce

- svobodná vůle

• základní lidská schopnost

• vnitřní schopnost volit z více možnosti

• i tato vůle je podmíněna výchovou a působením společnosti

• morální odpovědnost

  • za každé své rozhodnutí (i učiněné pod nátlakem) neseme morální odpovědnost → zásluha, nebo vina

  • kolektivní vina

    • zvláštní případ kolektivní odpovědnosti, v jejímž rámci jsme činěni zodpovědnými i za to, co jsme přímo sami neudělali a nerozhodli, ale co např. rozhodla a v našem zájmu učinila naše vláda (nepřímo se podílíme)

    • vina, ale ani zásluha není něco jednou provždy daného → vinu je možné odčinit novými pozitivními skutky, zásluhu je možno znehodnotit (pýcha, špatné činy,…)

Svědomí

• zvláštní fenomén lidského vědomí

• jakýsi „vnitřní hlas“, který jako by hodnotil jednání člověka

• představuje osobní přesvědčení založené na přijetí určitých morálních norem, které se stávají měřítkem posuzování zejm. vlastního chování

• sebehodnocení má emocionální formu a je provázeno pocity libosti a nelibosti

• vědění o sobě jako o bytosti, která volí při svém jednání mezi dobrem a zlem → může volit, je odpovědná (tyto volby nemusí být vždy v souladu s tím, co člověk považuje za správné)

• výčitky svědomí – uvědomění si rozporu s našim svědomím