Otázka č. 20 - Základní pojmy - Etika a základní etické otázky
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
sebevražda
má člověk právo vzít si život?
enviromentální etika (životní prostředí)
zaměřená na člověka – veškeré zásady do přírody → ohled na člověka
zaměřená na zvířata – i zvíře se má respektovat jako jedinec, biologická bytost
zaměřená na život – každá forma života si zasluhuje respekt (i rostliny)
zaměřená na vše – stejné právo jako svět živý má i svět neživý
Morálka a právo
právní vědomí
znalost práva
představy lidí o platném právu, o tom, co je podle práva a co je protiprávní, jaké chování je vynutitelné státní mocí
názory na spravedlnost
co je a co není spravedlivé, jako hodnoty by mělo právo chránit či potlačovat
ignorantia iuris non excusat = neznalost práva neomlouvá
morální hodnoty – představy i dobru a zlu, cti, spravedlnosti,…
mravní normy
požadované pravidlo jednání
existují v pluralitě (mohou se v různých společenských vrstvách lišit)
spravedlnost/nespravedlnost
tradiční pojmy morálky a práva
spravedlnost je takový stav věcí, který je žádoucí a odpovídá podstatě a právům člověka ve společnosti
nespravedlnost je stav, jenž je v rozporu s požadavkem obecného blaha a musí být odstraněn
zákonnost (legalita)
stav společnosti, který je v souladu s právem
státní orgány jsou při tvorbě práva i při realizaci práva vázány zákony
Legitimita
ospravedlnitelnost, odůvodnění urč. postupu a jeho výsledku
klade důraz na ospravedlnitelnost samotného platného práva
kriterium = spravedlnost
legitimita práva jako celku X legitimita konkrétního právního rozhodnutí
Legalita X legitimita =) Norimberské zákony
Svoboda
- nutná podmínka i hodnota k naplnění morálních cílů
- možnost volit, rozhodovat a jednat podle „své vlastní vůle“ a nést za to přiměřenou zodpovědnost
- lze ji chápat jako charakteristiku mezilidských vztahů – v ideálním případě jako soužití rovnoprávných individuí společně rozhodujících společné záležitosti a chránících soukromí jednotlivce
- svobodná vůle
základní lidská schopnost
vnitřní schopnost volit z více možnosti
i tato vůle je podmíněna výchovou a působením společnosti
morální odpovědnost
za každé své rozhodnutí (i učiněné pod nátlakem) neseme morální odpovědnost → zásluha, nebo vina
kolektivní vina
zvláštní případ kolektivní odpovědnosti, v jejímž rámci jsme činěni zodpovědnými i za to, co jsme přímo sami neudělali a nerozhodli, ale co např. rozhodla a v našem zájmu učinila naše vláda (nepřímo se podílíme)
vina, ale ani zásluha není něco jednou provždy daného → vinu je možné odčinit novými pozitivními skutky, zásluhu je možno znehodnotit (pýcha, špatné činy,…)
Svědomí
zvláštní fenomén lidského vědomí
jakýsi „vnitřní hlas“, který jako by hodnotil jednání člověka
představuje osobní přesvědčení založené na přijetí určitých morálních norem, které se stávají měřítkem posuzování zejm. vlastního chování
sebehodnocení má emocionální formu a je provázeno pocity libosti a nelibosti
vědění o sobě jako o bytosti, která volí při svém jednání mezi dobrem a zlem → může volit, je odpovědná (tyto volby nemusí být vždy v souladu s tím, co člověk považuje za správné)
výčitky svědomí – uvědomění si rozporu s našim svědomím